Tvář bez jména

Někdy mám pocit, a bylo tomu i tak v okamžiku, kdy jsem psala tyto řádky, jakobych se dívala do tváře svému druhému já. Ve svých myšlenkách zhmotňuji sama sebe do čehosi nepopsatelného, cizího - hledím do tváře bez jména... "PSYCHO"

Mraky šedé v dešti skryjou tvůj pláč, děkuješ bohům a přitom není zač. Černou řekou půjdu k vrcholům tvým po stopách slz, co zanechal tvůj stín. Polibek rtů douškem krve se zdá. Proč se mě ptáš, když víš, že není má? Možná jsi sen, snad se mi zdáš, však v tvé teď vidím svoji tvář. S mlhou noci splývá tvůj plášť, cestu ti ztížím, nastražím past. Až z tvého těla zbyde pouhý stín, pohřbím ho do země k bohům svým. Polibek rtů douškem krve se zdá. Proč se mě ptáš, když víš, že není má?

---