Temné chodby I

             Temné chodby 1.část

Na malou zříceninu hradu Hamštejna pražilo letní slunce. Pro turisty nebylo toto místo nijak zajímavé , takže hrad navštěvovaly většinou jen děti. Z hradu se skoro jako každý den letních prázdnin ozýval veselý křik a smích dětí. Třináctiletá Lucie si právě se svou o tři roky mladší sestrou Nikolou hrála na šlechtičny. Ani ve hře však příliš neztrácela ostražitost. Ze polorozbořených stěn se přece každou chvíli může uvolnit nějaký kámen a zvláště na této zřícenině to bylo dvakrát tak pravděpodobné. Po stěnách jako kamzíci šplhaly a chodily Nikoliny a Luciiny sestřenky Gábina a Kristýna. Obě byly starší než Lucie , Kristýně bylo čtrnáct a Gábině šestnáct let , přesto však byly mnohem  neopatrnější , bujnější a rozpustilejší.

   Teď právě honila Kristýna Gábinu po zbytku hradeb z niž se ,co chvíli uvolnil nějaký kámen. Lucie proto odtáhla Nikolu ,co nejdál od nyní celkem nebezpečných sestřenic.Moc dobře věděla,že by jí to nedalo a chtěla by se do honičky zapojit taky.

   „No tak, nechte toho,chcete zbořit celý hrad?“křikla na dvě běžkyně Lucie.  „Jo , necháme toho , ale až mě Kiki chytí!“ zahulákala v odpověď Gábina a přelezla z hradeb na starý dub.

     Nikdo ji nemohl okřiknout , že se pod ní může zlomit větev. Vlastně mohl , ale ten by se s tím neobtěžoval. Nejstarší člen skupiny sedmnáctiletý Tomáš , který by mohl sestřenky zkrotit , byl totiž ze stejného těsta , jako ty dvě. Však byl jejich bratr. Tomáš si nyní klidně balancoval nad hradním příkopem.

        Lucie s Nikolou se zatajeným dechem přihlížely , jak sestřenky přesměrovaly honičku do koruny starého dubu.   „Ty dvě se měly narodit jako opice!“ smála se Nikola. Naopak Lucie trnula: Teď se něco stane , teď se určitě něco stane.Taky , že ano.

       Gábina prudce skočila na jednu ztrouchnivělou větev. Ozval se ošklivý praskavý zvuk.Větev pod Gábininou váhou povolila. „Ááááááá!“ Rozlomila se.Gábina spadla na zem. Propadla se. „Gábinóó,kde jsi?“zaječela Kristýna. Lucie byla v šoku.Stále strnule stála a drmolila: „Jak se mohla propadnout? Jak?“Nikola se vrhla k místu , kde se Gábina propadla. Za chvíli se k ní přidaly i ostatní. „Seš v pořádku , ségra?“zeptal se Tomáš. „ Snad , jo.“ Gábina se propadla zarostlým , zapomenutým poklopem přímo na staré vlhké schody.

      Kristýna pomohla sestře na nohy. Až na to , že se jí z kolen řinula krev , byla Gábina v pořádku.Tomáš se zadíval na schody. Sešel po pár schůdcích.  „Teď budeš muset jít domů a nechat si to vydezinfikovat.“říkala právě Lucie. „To bude bolet , co?“litovala ji Nikola.

        „Hej ,  Tomáši , co tam děláš?“křikla na bratra Kristýna.  „Já jenom , že Gabča našla asi vchod do podzemí.Co kdybychom se tam šli podívat?“Nikola se zvědavě zahleděla na Tomáše.  „To není špatný nápad , ale naše zdravotnice říkala“,Kristýna mrkla na Lucii , „že by měla jít Gabča domů.“ „Ale to je pravda“, hájila se Lucie ,  „než se jí tam dostane infekce.“ „Jo“,přidala se Nikola.  „Vždyť proti tomu nikdo nic nemá“, ujistila sestry Kristýna.  „Samozřejmě , že ne“,vyšel Tomáš nahoru, „přece nenechám sestřičku umřít!“Gábina se ušklíbla.  „Do toho podzemí půjdeme v noci“, řekl Tomáš.  „Já tedy rozhodně ne“ , protestovala Lucie.  „Teda Lucino“ , pohoršovala se Gábina.  „Prosím tě , co od ní čekáš?“ pohrdavě se své sestry zeptala Kristýna.

        Vydali se ven z hradu do vesnice do domu svých prarodičů. Šli přes strakaté koberce luk ,  kus cesty i malým Václavovým hájem…