Barevný dar příteli

Co přítel smí příteli přát, než aby měl stále někoho rád Tak přeji Ti (jak prý se sluší) nějakou spřízněnou duši mít stále po boku, s ní zpívat si do kroku, co srdce má na pravém místě a (to souvisí jistě) sladěno do shodného tónu - byť nebude z jednoho domu. Co přítel má příteli přát, než aby jej stále měl někdo rád Tak přeji Ti štěstí a zdraví - jak stařičký klasik praví - a abys nebyl nikdy sám, A ještě další přání mám: Modravé dálky z nebe chci přinést pro tebe, z lesů zelenou přidám, že ráda tě stále vídám. Co přítel má příteli přát, než aby srdce moh´ někomu dát. Bílou Ti z vrcholků skal přinesu a půjdu stále dál, stříbrnou odnesu měsíci, průsvitnou slzám na líci, zlatou si vypůjčím od slunce, šedou a hnědou od sumce, černou pak vezmu z noční tmy. proto, že jsme to právě my. Co přítel má příteli dát, než že jej navždy už má rád Rudou Ti ze své krve dám, jen proto, že tolik ráda mám. Z palety barev pak do roka namíchám barvy života. Až obraz se hotový rozsvítí, nenech se vlákat do sítí, žij podle sebe stále jen, každičkou noc a každý den. Co příteli mám Ti přát? Snad abys také ty měl rád.

---