Nedrtit! Naslouchat!

Nedrtit! Naslouchat!

Povšimli jste si kolik lidí, když poměřují nějaké kvantity, mluví o velké většině, vyskytne-li se, jako o „drtivé většině“. Toto dvojsloví je starobylostí ze socialistických dob po druhé velké válce. Zhola nemožno najít nějakého člověka z časů před ní, kterak hovoří o zdrcující většině.Spojení "drtivý" s "většinou" bylo neznámé.Dvojitý výraz tento byl stvořen socialistickou válečnickou ideologií. Tou většinou byl "pracující lid" této země a jeho potřebou bylo drtit nepřátele – všelijaké slouhy světového imperialismu. Ve statích propagandistů byl lid většinou,která, kromě budování světového míru a socialismu, drtila každého, kdo jí v cestě stál.
Dodnes málokoho napadne povšimnout si laskavé a tolerující většiny. Takové, jaká hýčká odporující "menševiky", protože je základní slušností a užitečnou zvyklostí naslouchat každému, byť nemá převahu (audiatur et altera pars). Je to k užitku hledání pravdy, k užitku pro optimální výběr alternativ.
Je pozoruhodné na tomto našem příkladě, jak jazykové zlozvyky přetrvávají. Ještě dnes i v oborech mimo politiku a sociologii mnozí, chtějíce vyjádřit prostou velkou většinu, drtí menšiny o sto šest.
Nikoho nenapadne, že většina může být i naprostá a při tom nemusí být zrovna krvelačně drtivá. Nemusí se hned dávat do pohybu, aby rozmasakrovala menšinu. Projevuje se rozličnými způsoby. Drtivost je jen jedním – okrajovým z těch projevů.
Drtivá většina, právě proto, že je drtivá, má ve společnosti paralyzující vliv. Je napajedlem i výměškem totality a všech jiných projevů autoritářství. A konec konců  odkojuje všelijaké ošklivé ismy: nacismy, fašismy, komunismy …
Vymažme „drtivou většinu“ z vlastního pojmosloví. Odložme drtivost do komunistických depozitářů a nechme většinu býti mírumilovnou a tolerantní, přátelskou a naslouchající, nebo alespoň jen obyčejnou velkou většinou bez ambicí drtit menšiny.