Paměť ve vlnách

Prošel jsi tisíckrát stohlavou ulicí

vstupoval do hluku sál zápach vozů

mylně tu vrávoral uzamčen zázraku

znechucen měřil jsi tříštivost tónů

 

Hlasy zval z předpeklí znuděný fanatik

ulpěl v nich orgasmem jak náhrážkou smyslu

oči co bludně žhnou po předmětech necelých

střepinách uvízlých v smrtelném zlomu

 

Podivná nadutost chytlavé mysli

dojmutí z náhražek bloudivá chtění

načrtals nespavost dalšího z večerů

jezero těžkých vín a pokleslost v nachýlení

 

Naději celistva uzavřels do vztahu

se ženou víc než ty tísněnou smutky

napětí nesoulad drolené ve skutky

v kavové sedlině plísňoví strachu...

 

Modravý paprsek když u dna zachycen

v bahně své vědomí utápěls bezradně

svit z hlubin vyslaný prozářil závratně

jako by pohádkář v jeskyních rozsvítil

 

Přítoky světla se do jara vetkaly 

ode dna odražen k hladině putuješ

barev tu přibývá životná vzdušná věž

slunce a měsíc tě závratně objali

 

Vše čirá šíře a ve vlnách proudění

na místo oběti plavcem jsi mořské tmy

na rubu na líci ozářen hvězdami

tušíš v nich přístavy nebeských kotvení

 

V úsvitu Sluncem jsi navracen světu

proud z hlubin přináší prastarou veslici

nejsi již trosečník ve vesmírné přilbici

nyní máš základnu k pohybu letu...

 

Celý den hladí loď jen vodní krajinu

z dálek pak oblaka sunou se k večeru

ve vlnách mění se třpyt zlatých přemetů

sbírá se mračen měch na bouři ke stínu

 

Pozvolna poznáváš strachu rtuť zdání

která tě držela v mrazivém zajetí

na sobě utkvělý u druhých v zakletí

tísněn jak dítě v snách z bezbranných ptaní

 

Z titánských temnot šlehly ohnivé keře

oblohou nesen ryk zběsilých hromů

veslici pohání bytosti z podmořských dómů

z větrných trychtýřů deštivě řeže...

 

To je ten okamžik s výsadou bázně

chápeš proč přitakat výsostným náručím živlů

matce z níž utkán je puls přírodních cyklů

otci jenž uvádí do poutí všech kázeň

 

Slunci vnitř naslouchej jak plní tě září

Prostoru nebes pak s blankytnou pulsací

Vodě zde úctu vzdej za očistu výživných vybrací 

ze Větru ber a vydávej co neviděno ve všem kráčí

a Ohni dopřej důvěru za všechna prohřívání

na konci písně pak obrať se k Zemi - přístavu

veškerých zrodů a ustávání. 

 

Bouře je u konce a všude přítomná hlubina cesty.   

 

       

---