Pár

Pár mohou být ponožky, věci, nebo taky pár lidí

Pár
Viděla jsem na ulici pár.Muže a ženu. Drželi se za ruce, vlastně ne, žena do něj byla zavěšená a jakoby na něm visela. Něco pořád říkala, žvanila. Asi ji neposlouchal, koukal se zamyšleně do prázdna. Otočil se k ní, myslím, že se jí na něco zeptal. Povzdychla si a pak už mlčela.
Byl tam pán. Šel naproti nim, takový ten elegán, gentleman. Měl na sobě oblek, proužkovaný oblek, a klobouk.měl psa. Pes od něj odbíhal a pak se zase vesele vracel. Jednou doběhl až k páru. Očichal tu paní. Nebála se ho, protože si ho pohladila.
Taky bych chtěla mít přítele jakým je pes. Kolik stojí pes? Asi jak který, že jo? Kolik stojí takové přátelství, asi jak které, že jo?
Teď právě do té ženy vrazil nějaký mladík. Patří k těm, co se ani neomluví, pakáž,nebo spíš lúzr. Ty bys ho nazval asi pacholkem, nebo nevzdělancem. Ty vždycky tak pěkně mluvíš. Ty jsi vůbec takový jiný. Mně to nevadí, že si jiný. Už jsem ti to odpustila, že ti nemám, co odpouštět. Máš pravdu nemám, ale já ti chci něco odpouštět. Odpouštím ti, že jsi jiný. Ty už odcházíš? Proč? Že už musíš? Tak běž, na co čekáš, vypadni! Počkej ještě, že se vrátíš slibuješ? Anebo ne, nevracej se: Už se nevracej! Ty se ale stejně vrátíš, ty se totiž vždycky vrátíš.

---