Vrbolam

No...uvědomuji si, že to působí zvláště nakonci dosti křečovitě, ale vzhledem k tomu, že už je to více než 3 roky staré...buďte shovívavý..

BALADA O VRBĚ A JEJÍM TAJEMSTVÍ

Když se setmělo, nikdo už se nebal prozrazení. Masky ležící na stole se zvesela chechtali kolem jdoucím. Měsíc na ně vrhal svůj měsíční paprsek. Divadlo může začít! Divadlo může začít! Tak kdy už začne divadlo! Vrněla kočka za oknem, černější jak noc. Hvězdy věštkyně noci se jedna před druhou předváděly. Ach, jak krásně vypadaly! Chlad mi s toho se zastavil za uchem a nechtěl pryč, šeptal mi do ucha: Tak může začít ten bál, ta maškaráda herců je všude dost! Svlékla jsem se a zakryta jen sama sebou, stoupla jsem si na špičky. Hřebíky se mi nořili do nohou a já stala se krásnou nymfou. Krev tekoucí a stříkající zahalila mé bledé tělo do ruda. Tu zakopla jsem a spadla do bahna. Má krásná barva se změnila v hromadu hnoje. Studem jsem se propadla. To je kudla kudla kudlanka! Pískaly na mě honosná zlata. No fuj! Spadnou na Hnůj! Oh, Můj Bože! Ten puch! Ten smrad! Velký plamen mě šlehl do obličeje, pronikavé pohledy hvězd. Z oka mi vypadla perla, pak další a další až mě opět přetížily a já se stala tím čím jsem byla už předtím. Zase mnoho ušklepků a hloupého chechtání. Tu ruka šššiiimrla mě a nohy se začaly měnit v kořeny. Chvíli jsem si připadala jako na moři. Blesk vší udeří. Vždyť jsem přece zde a mám pevnou půdu pod nohama!! Jak krásné mám panorama. Slunce vyživuje mojí krásu a slavena jsem do aleluja. Světe div se, proměnila jsem se v vrbu, lípu, břízu, dub! Roste u mě mnoho hub. Jen jeden špatný vrub – živena jsem jenom hnojem, prý, abych udělala dojem…

---