Rej masek

Už skončil rej masek

I já odhazuji svojí tvář….

 

Žádné štěstí nepotkalo mě

na jevišti.

A v zákulisí je tma.

Říct věřila jsem?!

Až příliš…

Tam, tam přece svítí reflektory!

Ruka mě stáhla do reje.

Tam panovalo bujaré veselý.

Dav jak skákal nahoru dolu

Nahoru dolu, nahoru dolu.

Není žádné náhody!

Zvedl se mi žaludek

Už neměla jsem dostatek síly

Nemohla jsme se vrátit nazpátek.

Ten ukrutný smích!

Ten chechot masek!

 

Hřbet velblouda se ohýbal

tíhou začátků a konců,

které by se daly spočítat na šňůrce,

na níž jsem udělala uzle.

Snad viděla jsem fatu morgánu?

 

Jak voda suchem hynu

Měním se v poušť bez konce

---