Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Ať hezká nebo nehezká, co na tom záleží?
Ať světská nebo nebeská, na tom svět neleží!
Teď letí s tebou větrem dál, a letí pryč, a nestojí!
Kouká se tam kam koukat se má, a ničeho se nebojí!
Proč ptáš se přátel na cestu?
Pláč?
Co blázníš, vždyť ji znáš!
Neboj se o svůj život, vždyť hlavu postav výš,
vždy podívej se vzhůru a jas tam uvidíš!!!
Budeš se koukat, stát jak sloup,
s větrem se houpat, žasnout a plout.
Proč zdá se ti slunce, že nemá svůj jas?
Vždyť slunce je v koutě,
měsíc má hlas!
Volíme měsíc, začíná noc,
nikomu neříct, co čeká HO!
Bude tu zkáza, život ten tam,
lidé jsou blázni, žijí a znaj.
Kdyby byl život jen překrásný sen,
tak moh by z něj každý kdykoli ven!
Žili by stále, žili by dál, nezůstal by jen, popel a žal.
Všechno jde stranou, když život skončí,
pláče se, pláče,
duše se loučí!
Chtěli by zpátky, není už kam, zůstal tu problém!
Pryč, ale kam?
Rozhlédnout!
Ale to ne, počkejte přece chvíli!
Nikdo to neví, jak komu je,
jednomu krásně, druhýmu zle.
Tak už to chodí, jak voda je čas,
lidé jsou hloupí, maří ho zas!
Svůj život neuměj naplno žít.
Chtěli by nemohou, chtěj ven z něj pryč!
A tak to udělaj, vezmou si čas,
posečkaj nedlouho!
Vrátit ho!
Jak?
A teď je ta otázka co trápí lidstvo!
Proč jsou všichni takoví blázni?
A teďko stop!!!
Musím se podívat proč nejdu dál.
Myslím už na to své, nádherné!
A tak by to každý z nás udělat měl,
co vlastně on sám chce, ne co jiný chtěj!!!
Zůstat jen v pohodě,
překrásnej stav, nemyslet na lidi,
spát jen! Ty plav!
Spát nebo nespát,
snít nebo nesnít!
Brát život tak jak je,
nebo ho nemít!
A teďko láska.
Jak ta k tomu přijde?
Jednoho nepotká,
k druhýmu přijde!
Někdo má smůlu,
někdo zas ne.
Zůstaňme vzhůru,
tím to hasne.
Jedno já doufá, že bude líp,
druhý si troufá život mi vzít!
Teď máme dilema, co bude dál,
nevíme, neznáme,
rozum se vzdal!!!
Písmák