Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSVĚT ZA ZDÍ-6
12. 11. 2007
1
2
1551
Autor
fungus2
Část šestá
Obloha, na níž zapadalo slunce, plála rudě, zatímco zčernalá krajina pod ní vyhlížela mrtvolně. Asim seděl opřen o bílý sloup a zamyšleně se díval na rudý kotouč slunce, který pozvolna mizel za obzorem.
„Nač myslíš?“ oslovil ho tázavě Imar.
„Jen tak mi plynou myšlenky hlavou. Mám vobavu z toho, co nás čeká tam někde v dálce,“ řekl Asim.
„To asi nikdo neví. Rozhodně nás však nečeká projížďka růžovou zahradou.“
„Co když se ta černá mlha zase objeví? Pochybuju, že existuje víc kopců, na kterých jsou takovýhle bílý sloupy, co přitahujou sluneční paprsky.“
„Na tohle je radši lepší nemyslet. Hlavně, abychom tu truhlu s tím démonem našli dřív, než Navarové.“
„Pokud se nám to nepodaří, tak se Navarové postupně stanou vládci celého světa. Ta představa je děsivá.“
„Tak daleko to snad nedojde.“
„Vyrazíme brzo ráno. Po celou noc musí být zdvojený hlídky. Nesmíme se nechat ničím a nikým zaskočit,“ pronesl Asim, když vstal.
„A už si zase tím velitelem, co je vodhodlaný víst svý muže vstříc nejistý budoucnosti,“ mínil Imar.
„Snad přízeň bohů bude i nadále na naší straně. Bez ní by už dávno Navarové zvítězili.“
Bílá mlha zahalovala okolí kopce a sluneční paprsky vycházejícího slunce se jen nesměle prodíraly k zemi. Dravec Oro seděl na nejvyšším bílém sloupu, který se nacházel na vrchu kopce, zatímco ostatní sloupy vytvářely kruh. Právě u nich stáli bojovníci a bedlivě hleděli do pozvolna rozplývající se mlhy.
„Tak včera černá mlha a dneska bílá. Je zajímavý, že i tahle obyčejná mlha nepronikne na tenhle kopec,“ řekl Imar.
„Je to vopravdu zvláštní kopec,“ konstatoval Asim, přičemž se náhle Oro vznesl do výše. Poté se rozkřičel a létal divoce nad kopcem.
„Něco se děje! Vytvořte podél sloupů kruhovou vobranu!“ vyhrkl Asim, načež z kapsy ze zad hbitě sundal luk. Rychle do něho vložil šíp a rozeběhl se k onomu sloupu na vrchu kopce. Přitom sledoval, jak muži poklekávají u mohutných sloupů s napjatými luky.
„Tak kdo a nebo co, může být v tý mlze?“ pronesl tázavě Imar, když také došel ke sloupu, u něhož byl Asim.
„Necháme se překvapit. Ale Navarové to asi nebudou,“ mínil Asim.
„Myslel jsem, že ta černá mlha zabila všechno živý v širokým vokolí,“ řekl Imar.
„Asi ještě někde jsou stejný sloupy.“
„Mlha se začíná rychle rozplývat. Potom asi na nás zaútočí.“
„Jsem dost zvědavěj,“
„Já ani zase moc ne.“
Netrvalo to dlouho a kolem kopce se povalovaly velké chuchvalce mlhy, které se začaly také rozplývat. Bojovníci přes namířené luky s napětím hleděli do nejbližšího okolí. Jak mlha víc a víc odkrývala černou krajinu, tak rostlo napětí mužů na kopci. Během krátké doby se mlha skoro zcela rozplynula a bojovníkům se naskytl na velké množství bílých koních, stojících v kruhu kolem kopce. Na nich seděli bez pohnutí postavy v bílých brněních a pláštích.
KONEC ŠESTÉ ČÁSTI