Démon v mém skle

V modrém kouři pláčou mé myšlenky,
pálí je oči...
Čirá kapalina se válí na dně sklenky,
znuděně zívá...
Dobrák pokleslý bar zpívá balady
falešně, jen refrény bez vady

Slyším tlukot srdce servírky,
rty se ptají...
dveře s nápisem "Zde postel jenom pro snílky"
bez zámku zvenčí...
Tiše vnímám její drahné polibky
kol rozhazujíc hojné výčitky

Nahá servírka na loži zkázy,
s mým zbičovaným já...
Vrásky se změnily v rýhy ryzí,
spoután za mříží...
Bílý pokoj se každý měsíc bílí
zmodralé vědomí se svíjí

Zhasíná se, můry zmateně doráží,
slyším hlasy, bdím...
Je krásná a hladí mě po tváři,
ráno se stmívá...
Chladím se o dlažbu přítomnosti
bezvládně vítám stav střízlivosti

...a modré světlo bliká...

---