Autodafé

Autodafé 1996 Jsme osudem předurčeni stát tu vedle sebe na skále Nějak ale nejde napsat vypsat bolest smích Nad všemi těmi umučenými těly Když jsme se setkali poprvé blesklo to nenávistí Na zadním schodišti mezi našema celama Stejně jsme si tomu našli průchod Sprchovali se spolu tajně když dozorci opilí spali Sbírali hvězdy z kachliček na podlaze a ukrývali je do pěny Dotýkali se dětskými doteky Kradli minuty něhy staletím Věky přešly a potkali jsme se dospělí S nánosy špíny které jsme už nesměli smýt Přesto jsme se znovu milovali nečistí krutí ale živí A ty ses chtěla jen na chvíli vrátit do dětství Proto jsme teď přikováni ke skále A naše krásná těla pomalu hnijí Ne že bych nevěřil na věčný život našich duší - Ale co když jsou ještě hnusnější než naše těla Mnoho jsme ubližovali a málo trpěli Zavírám oči a jsem s tebou zas v klášteře Tvůj smích letí přes mříže ven do parku Kde jsme si nesměli hrát Namalovalas mi okřídlený strom letící ke Slunci A já tobě slona Pak ti ho vzali a přimalovali mu víš co Tys křičela že ho chceš i tak A oni ho hodili do ohně A já ti přísahal že je jednou zabiju Ty ses už nikdy neuklidnila Já se v tom namočil a ty ses stejně ke mě nevrátila Až teď Všechno musí být spáleno Jen tvoje vůně tu navždy zůstane Už cítím nebeské plameny Vsadili jsme na jedinou kartu Ty na mě a já na tebe Tak už zemři Miláčku

---