Hexagold a mesto soch

"Hexi...," začala, "co to bylo za tvory?" "Říká se jim prasečí lidé." "Tušíš proč nás napadli?" "Těžko říct. Nicméně přišli určitě kvůli konkrétnímu úkolu. Možná, že jim někdo přikázal nás zabít." "Ale proč? Nikomu jsme nic neudělali a nikdo nás tu nezná," nechápala Kate, "leda ty, jestli jsi někoho nerozčílil na cestě do Quarmu." "To ne," odmítl to Hexagold. "Nebo se někdo bojí legendy," zašeptala. "Myslíš?" otázal se, "věříš, že někdo má větší fantazii než ty?" Katinou myslí proběhly poplašné signály. Ztrácí se, uvědomila si náhle. Ztrácí se to tenké vlákno, jenž je spojovalo dohromady. To, že slýchávala jeho myšlenky bylo dáno dlouholetým soužitím. Mezi nimi se vytvořilo tenoučká nitka a díky ní vždy našli cestu k sobě. A nyní cítila, jak se toto spojení ztrácí. Jak se vlákno natahuje a má pomalu prasknout. Rozběhla se ke své komnatě. Rozrazila dveře. Darmína se otočila, na její tváři se usadil úžas.

Venku byla tma a stále zuřila bouře. Darmína to pozorovala ze zamlženého zámeckého okna. Zuřila také. "Jak to! Jak to, že utekli?" řekla naštvaným hlasem. "Jednotka neměla šanci, paní. Pozabíjeli půlku našich lidí jako nic. Ona, vaše veličenstvo, ona je čarodějka. Viděli jsme její oči. Bylo v nich šílenství. Na koho se podívala, ten odhazoval zbraň a dával se na útěk. Ti co to vydrželi její pohled, skončili s rozpáraným břichem. Čekali jsme, že se unaví, ale ona ne. Je to čarodějka!" "Říkal jsi, že vaše rasa je oddaná svému vládci" "To ano, vaše veličenstvo, ale jsou výjimky." "Opravdu?" Darmína se otočila od okna a pozvedla obočí, "a jaké?" "Každý máme pud sebezáchovy, vaše veličenstvo." "To je opravdu zajímavé. A dál... Upřímně." "Hmm... Pokud vládce pošle své poddané na smrt, mohou se jeho poddaní vzepřít a zabít ho." Darmína se nevědomky podrbala na bradě. Nakonec došla k nějakému rozhodnutí. "Dobře," řekla, "děkuji za vysvětlení, můžeš jít." Když za kreaturou zapadly dveře, zavolal čarodějnice strážce v brnění, který dveře hlídal. Přistoupil a zasalutoval. "Máte to na povel, zbavte mě té nestvůry a vyberte jiného zástupce." "Ano madam" Čarodějka osaměla. Teď se jí v mysli sestavil opravdu skvělý plán. Zazvonila na sluhu sdělila mu své přání. Lorando dorazil po chvilce. Když se objevil ve dveřích, držel v ruce tělo dřevěného panáka bez hlavy. "Co děláš Lorando?" Čarodějničin hlas získal přízvuk matky. "Lorando si hraje, mami. Kormon mě moc zlobit, a tak já ho popravit," odpověděl a přitom mával dřevěným panákem. Ještě že měl nízké IQ, pomyslela si Darmína. Skoro třicetiletý chlap nepobral více rozumu než pětileté dítě, ale Darmína ho nechala vycvičit do destruktivního robota. Výhoda byla v tom, že nikdy nepřemýšlel nad tím co dělal. Nevadila mu krev ani hrůzostrašné pohledy na jeho oběti. Byl ochoten zabít kohokoliv, bez předsudků. A byl ochoten udělat to pro svou matku. "Obleč se Lorando, budeš bojovat" "Hurá!!" Lorando miloval boj. Byl jim posedlý. Kdekoliv se objevil, pouštěl hrůzu a rozséval strach. S pomocí Darmíniných kouzel byl neporazitelný. "Dostaneš zvláštní úkol," pohladila ho Darmína, "půjdem spolu do starého hradu. Ty a tví přátelé od prasečích lidí pak sejdete do města a tam ti oni ukáží tvého nepřítele. "Boj se boj, bude boj!" zadeklamoval Lorando naučený pokřik. Další, v pořadí již třetí, den se počasí vylepšilo, avšak pořád padal sníh za přispění vytrvalého větru. Kate ztratila teplotu a cítila se mnohem lépe. Dokázala i vstát a i přes bolest na levé straně zad i chodit. Hexagold ji však nerad viděl chodit. Dopoledne odešel na lov a dívku nechal o samotě. Hexagold věřil, že ji nikdo nevypátrá bude-li oheň udržovat a zabrání mu tak moc kouřit. Navíc venku byla velice hustá mlha, takže to nebylo až tolik vidět. Vrátil se v poledne, alespoň podle svého odhadu. Obloha byla špinavá a celý minulý den a dnešní ráno se slunce neobjevovalo. Hexagoldovi se podařilo ulovit králíka, leč nepřekypovat zrovna dobrou náladou. V očích měl zděšení. "Co se děje?" nechápala Kate, "Vrátili se?" "Něco horšího, Kate, přivedli si rytíře, zabijáka." Kate jenom zírala s otevřenou pusou. "Pokud by šel sám, možná bych měl nějakou šanci, takhle ne" "Co teď?" Hexagold se podrbal na bradě. "Jsi schopná pohybu?" Kate vstala a udělala několik kroků. "... a běhu?" "Asi ne," zapochybovala, "bolí mě celá záda a levý bok. Co kdybych tomu rytíři rozžhavila jeho zbroj?" "To bys dokázala?" Rukou si podepřela hlavu a zapřemýšlela. Hexagold už věděl, že její parapsychické schopnosti jsou podmíněny situací. Musel to být velký strach. Někdy to přicházelo náhodně. "Takže se pokusíme nenápadně vytratit," rozhodl Hexagold. Uhasili oheň. Zabalili se do kožichů, připevnili si meče a opatrně otevřeli dveře domu. V mlze byly vidět pohybující se stíny daleko skoro na hranici viditelnosti. Kate se na chvíli zdálo, že viděla stín nějakého obrovského monstra. Zamířili k lesu, Hexagold držel dívku za ruku a táhl ji za sebou. Mlha houstla, stíny zmizely. Kate si oddychla. Snad se jim to podařilo, snad stínům skutečně unikli. Pojednou se před nimi vynořilo něco velikého a kovového. Byla to postava oděná v těžkopádném brnění. V pravé ruce třímala dlouhý meč, jeden a půl ruční. Kolem se stáhlo několik rypákoskřetů. "Neutečeme," konstatoval Hexagold, "obklíčili nás." Kate se ohlédla. Za nimi se z mlhy vynořovaly další a další stíny. "Kate?" v očích Hexagolda se mohla přečíst žádost. Zavrtěla smutně hlavou. To jednoznačně znamenalo boj. Kate doufala, že se během boje chytí a zvrátí výsledek v hraničářův prospěch. Vyčkávali. Stíny se přibližovaly. Hex i Kate se postavili k sobě zády v rukou drželi meče. Najednou se stíny zastavily. K hraničáři se přiblížilo to kovové monstrum. Zazněl hlas. "Odstup! Ona muset zemřít!" Kate se zarazila. Ten hlas, jako by ho už někdy slyšela. Otočila se na rytíře s překvapením ve tváři. "Nejdřív budeš muset zabít mne," zakřičel Hexagold. Začal boj, pro hraničáře velice obtížný. On sám předtím tvrdil, že by ho možná zvládl porazit, teď ta pravděpodobnost byla daleko menší. Kate dohlížela na ostatní, a připravená na každého, kdo by se jen přiblížil k dvojici. Ale skřeti se nehýbali. Sledovali vývoj zápasu. Rytíř měl obrovskou sílu v pažích, takže Hexagold málem několikrát přišel o meč. Nenadále utrpěl těžkou ránu nad spánkovou kost a ačkoliv to bylo tupou stranou rukavice. způsobila mu okamžitou ztrátu vědomí. "Né!" vykřikla Kate v domění, že Hexagold je mrtev a vrhla se k němu. Nedbala toho, že se sama dostala doslova pod gilotinu. Teď už na ničem nezáleželo, a tak se zmohla jen na vyděšený pohled, kterým sledovala jak veliký meč odpočítává její poslední sekundy života. Zavřela oči... ... otevřela je. Podívala se na monstrum. Rytíř držel meč podél těla a uvolnil se. Rypákoskřeti se rozhučeli. "Lorando ne zabít," uslyšela Kate. To jméno, ten hlas, to všechno znala. Lorando musel být důležitá osoba v jejím životě. "Ty jsi Lorando?" "Ano," přikývla přilba. Pak si ji rytíř sundal, "Lorando ne zabít přítele." "Ty si mne pamatuješ?" "Lorando mít dobrou paměť. Lorando si pamatovat. Oči a tvář. Hlas. Lorando si pamatovat princezna Sylva." Najednou jakoby Kate opustili všechny nápady. Klečela ve sněhu nad Hexagoldem a z otevřenou pusou sledovala muže v rytířské zbroji. Takže to byla pravda! Takže je opravdu princezna Sylva! Pomalu se vzpamatovala. "On je můj přítel," řekla a ukázala na hraničáře. "Tvůj přítel, můj přítel. Lorando pomoct. Lorando vzít přítele do hradu." "Ne! Lorando nezlobit," zopakoval Lorando. Darmína už zuřila a její ohavná tvář získávala barvu rozpálených kamen. "Proč? Vysvětli mi to!" "Princezna moje přítel. Lorando nezabít přítele." Darmína obešla jídelní sál bývalého hradu po celém obvodu. Nechápala to. Lorando nikdy..., nikdy tohle neudělal, nikdy se nepozastavil nad smysluplností úkolu a její příkaz vždycky splnil. Už začínala věřit legendě. Očarovala ho! "Kde je teď?" "Lorando neříct, nezradit přítele." Očarovala ho, určitě. Je lepší čarodějka než Darmína. S tím se bude muset něco udělat. Darmína sevřela v ruce svou čarovnou hůl v podobě pařátu. Otočila se na Loranda a holí na něj ukázala. Její syn si stačil ještě instinktivně zakrýt oči před obrovskou září. Zazvonila na služební zvonek. Do sálu vešel rypákosktřet, jeden z doprovodu. Jakoby bez zájmu mávla na Loranda. "Odneste tu sochu k ostatním," poručila skřetovi. Tak, co teď? Princezna se někde naučila čarovat. Odvrátila armádu prasečích lidi, očarovala Loranda. A teď? Mohla by opravdu dokázat zlomit kletbu. Co když je ta povídačka skutečně pravdivá. Co když její moc je tak obrovská, že by dokázala porazit i ji, černou čarodějku Darmínu? Mám se jí snad bát? A Darmína se strašlivě rozesmála. Nakláněla se nad ním a sledovala jeho dech. Jen doufala, že Hex nezemře, že se z toho dostane. Obvázala mu ránu na hlavě po tom co se ji snažila zahojit Altresenovým kamenem. Mezitím si prohlédla komnatu, do které ji Lorando zavedl. Tohle prý býval její pokoj, když byla princeznou. Moc dobře si to nepamatovala, ale nejvíce si vybavovala ebenovou skříň. Vstala, sebrala peřinu ze země a vrátila ji na postel. Rozhlédla se. V původních nevyužitých koutech stály bíle sochy jako strašidla a připomínaly různé činnosti člověka. Jedna ze soch byla rozbitá a v půlce těla rozpůlená na dvě části. Kate očekávala, že něco je uvnitř sochy, proto ji velice překvapilo, že jsou celé vyplněné. Pozorně si prohlížela vybavení. Otevřela skříň a zvědavě nakoukla dovnitř. Byly tam cáry hadrů, jenž kdysi dávno sloužily jako dětské šatičky. Úplně nahoře, kam žádné malé dítě nemohlo dosáhnout stála řada nádobek s pokličkami. Vzala jednu do ruky a odkryla víčko. Uvnitř viděla nějakou rosolovitou hmotu. Sáhla dovnitř, avšak ruka se ji probořila hluboko do té hmoty. Leknutím ruku vytáhla a zkontrolovala. Ta hmota měla gelovitou podobu kaštanově hnědé barvy, která dobře barvila. Na co by asi mohla být? Letmo přehlédla celou řadu, nakoukla do jiných ale našla stejnou hmotu. Až na jedné objevila ze strany lísteček. Slovní spojení jí připadalo zvláštní. Po chvíli dívku napadlo využití hmoty. Od všech ostatních nápadů se tohle jevilo zvláště elegantně. Byla-li princezna Sylva, musela i tak vypadat. K tomuto přání doposud bránila jediná překážka. Princezna Sylva neměla modré vlasy, avšak normální, kaštanově hnědé. Alespoň tak si to pamatovala ze svých snů. Ale teď byla i ta poslední komplikace odstraněna. Nyní už zbývalo zlomit kletbu. Vůbec netušila jak, leč něco musela udělat. Nejdříve se vypořádala s bolestí na levém boku. Přiložila Altrensenův kámen k ráně. Bolest ustala. Hexagold ji sice varoval, že tohle tišení bolesti není správné, protože jedině tak pozná, že dělá nesprávný pohyb. Bolest však bylo něco, co teď nepotřebovala. Pohledem zkontrolovala hraničáře a pak po špičkách vyťapala na chodbu. V pravé ruce držela meč připravená kdykoliv čelit nebezpečí. Cestou na hrad ji Lorando prozradil, že Darmína je na hradě, ale nebylo to nutný. Kate dokázala vycítit cizí přítomnost a takže to celkem očekávala. Zastavila se nad schodama. Ze sálu pod schody sem zasahoval oblouk světla. Viděla tam chodit stín. S očima jako ostříž sestupovala dolu a hlídala každý pohyb. Zhruba ve dvou třetinách se zastavila, protože v periferním viděni skutečně zahlédla stín. Otočila se tím směrem, leč nic nezahlédla. Pokračovala dál, až se nohou dotkla podlahy. "Jen pojď blíž," ozval se ženský alt. Kate to trochu vyděsilo. Bylo jasné, že čarodějnici nedokáže překvapit. Rozhodným krokem vstoupila do světelného oblouku. "A vida...!" řekla Darmína usměvavě. "Ale jak nám vyrostla!" zvolala. Kate stála rozkročena s mečem držíc v ruce na chodbě do jídelny. Mlčela. "Přišla jsi pro trůn? Pro korunu a pro svojí zem?" Kate zavrtěla hlavou. "To mě překvapuje. Mohu vědět proč?" Kate dramaticky prošla chodbou a zastavila se na okraji sálu. Teď měla Darmínu na tři délky paže. "Přišla jsem osvobodit krále. Jemu náleží trůn a zem." Darmína se hloupě usmála: "Ne, že bych byla tak zvědavá, ale jak to chceš udělat?" Kate klidně přistoupila k tlusté ženě a špičkou meče se dotkla její levé strany břicha. "Vrátíš sochám život. Teď!" procedila skrz zuby. Čarodějka zkřivila ústa do úšklebku, ale pak zase ukázala svoje pahýly v parodii na zuby. "To není tak jednoduché děvenko. Ta kletba je mocná." "Ty to dokážeš." "A co když to neudělám. Co potom? Zabiješ mě? Tak se nikdy nedozvíš, jak lze kletbu ze soch sejmout." "Nežvaň a začni." Čarodějka zkoumala Kate modrýma očima. Byla princezna opravdu tak mocná, nebo jen Darmína měla takový strach. Zatím ho úspěšně skrývala. "Začni!" "Zab mě!" "Tak abys věděla, tohle tě nezabije. Alespoň ne hned. Ale pěkně to bolí." "Tak teď poslouchej zase mě. Odekletí je velice náročné kouzlo. Jsou to celé dny přípravy. Vyžaduje to veliké soustředění. Jestli mě zmrzačíš, neudělám pro tebe nic. Nebudu prostě schopna." "Uzdravíš se." "Neudělám pro tebe nikdy nic. Pouze, pokud bys měla něco, co chci. Pokud bys našla magikon, pak možná." "A co když je to jinak. Co když kletba pomine, jakmile ty zemřeš. Pak je tvá smrt jediné řešení. "A jak to víš! Kletba není tvoje dílo." Avšak Kate poznala, že Darmína si ve skrytu není jistá. U stropu chodby za dívkou zašustily křídla. Kate udělala tu chybu, že se otočila. Do sálu vletěl černý havran, přelétl na dívkou a posadil se na parapet. Darmína využila její nepozornost vyslala na ni blesk. Kate zareagovala ale stačila se jen stočit pravou stranou, takže ji kouzlo zasáhl do ramene. Každopádně ji náraz odrazil až odskočila jeden a půl sáhu a těžce dopadla na zem. Darmína luskla prsty a za vytrácejícího smíchu zmizela. Kate ležela na zemi a držela si paži nad loktem. V oděvu na rameni zela ohořelá díra a kůže na tomto místě byla spálena. Dotkla se rány Altrenovým kamenem. Sykla bolestí, ale rána se nehojila. Zlostně odhodila bezcenný šutr. »Je někde tady,« proniklo jí do mysli. Zmateně se rozhlédla. Kromě havrana na okenním parapetu, jenž si čechral své peří tu nebyl nikdo. »Tady na hradě,« ozvalo se znovu. Vstala a vzala do ruky meč. »Kam, prosím tě, koukáš?« Tentokrát byl hlas velice jasný. »Copak mě nevidíš?« Mluvící havran, napadlo ji. Opatrně se přiblížila k černému ptáku. "Tos' říkal ty?" »A vidíš tady někoho jiného, hloupá?« Kate zaklela bolestí v rameni. Pak si sáhla na hlavu. Horečku snad neměla. "No, je to takové neobvyklé..." »Slyšíš moje myšlenky.« "Jo, to mě napadlo. Na tomto poli jsem doma, jenže...". Mluvící havran? chtěla dodat. »Darmína mi přičarovala řeč. Ale mohu mluvit jen telepaticky.« "Aha, takže teď tomu, ssss, rozumím, ...ach jo" »Říkám, že je někde na hradě. Darmína se nemůže teleportovat daleko, protože je už slabá. Není nejmladší a navíc spoustu své many vyčerpala na ochranu Loranda. Nakonec ho taky proměnila v kámen« "Och... chudák Lorando," posmutněla. "Proč mi to vlastně říkáš?" »Protože se mi líbíš. Už víckrát jsem ti pomohl. Tajně, samozřejmě. Copak si nepamatuješ.« "Ne," zavrtěla hlavou, "opravdu si myslíš, že jsem princezna Sylva?" »A ty ne?« "Na nic si nepamatuju." »Darmína ti vzala všechny vzpomínky. Vše od narození do osudného dne. Jenže vzpomínky nelze někomu prostě sebrat. Ony zůstaly v tvé hlavě, ale jsou zablokované. Nikdo se k nim nedostane. A já jsem doufal, že jednou si vzpomeneš a vrátíš se. Jenže ty sis nevzpomněla, ale vrátila ses. Nevíš proč mi to připadá divný?« "Předpokládám, že autorem té legendy jsi ty. Stačilo vložit tuto myšlenku do něčí hlavy a pak se dívat, jak bují a jak se rozvíjí a množí." »Velice trefný předpoklad. Zásah ... Potopeno« "Ten návrat, to je náhoda. Prostě jsem se s přítelem vydala na jih. Až tady mě začal trápit sen. Noční můra." »Vidíš, přece jen si něco pamatuješ.« "Velice málo mi to dalo. Díky tomu každé ráno propadám depresím. Ten sen je děsivý. Přišla jsem, abych se zbavila toho snu." »Ty nevěříš, že jsi princezna?« "Nevím. Vlastně si nedokážu představit, co by to pro mě znamenalo." Bolest v rameni se opět probudila naplno. Upustila meč a chytla se pod ramenem. Vykřikla bolestí. »Musí hodně bolet.« "No to je hezký...A co bylo dál?" »No, nejprve si byla jako loutka. Sice jsi mluvila, vnímala, ale nic sis nepamatovala. Neznala jsi svoje jméno, zapomněla jsi prostě všechno co se dělo. Čarodějka z tebe chtěla udělat služku, později učednici černé magie. Měla s tebou veliké plány. Chtěla, abys ses stala vládkyní celého světa, až ona svět dobyde« "Už mnoho lidí si myslelo, že jsem vládkyně světa. Nikdy jsem nevěděla proč. Ale jak jsem se dostala do sirotčince?" »Jednoduše. Utekla jsi« "Utekla? Jen tak?" podivila se dívka. »Jo! Jen tak« "A to mě Darmína nechala jít? »Pochopitelně, že ne. Jenže, moje milá, po tobě se slehla zem. Nemohli jsme tě najít. Nikdo neví, kam si se schovala, ale byla to velice dobrá skrýš« "To bych si to musela pamatovat." »Třeba ne, je to už hodně dlouho« Hexagold ležel na posteli a nemohl se ani pohnout. Nebylo divu, když měl svázané ruce a nohy. Pokusil se tedy vstát. Nenadále jeho úsilí překazila silná paže, která ho energicky položila zpátky na postel. V jeho zorném úhlu se zjevila ošklivá tvář, plná bradavic, a se špičatým nosem. Umaštěné vlasy, úsměv s monolity v puse, zato hluboký pohled v očích. "Ty jsi její ochránce?" uslyšel ostrý a přísný alt. Tohle jistě byla Darmína, zlá čarodějnice, jenž seslala na hrad kletbu. Teď ho měla v moci. "Co ode mě chcete?" "Stačí odpovědět na mou otázku," usmála se laskavě a věnovala hraničáři facku. "Ano, jsem. Opovažte se jí něco udělat." "Proč jsi ji sem přived? Kdo ti řek, že je princezna?" "Nikdo, sama přišla." "A to si myslíš, že ti to budu věřit? Někdo vám to musel říct." Hexagold chtěl rozpažit, ale provazy mu v tom bránily. Tak jen pokrčil rameny: "Co když si to prostě pamatuje." "Chcete kritizovat moji práci?" "To bych si, madam, nedovolil." "Myslíš si, že se kecama z toho vykroutíš? Hahahá! Počítej, že tvé dny jsou v tuto chvíli sečteny." Hexagold se jen usmál. "Tak to nemusím odpovídat vůbec." "Postarám se o to aby tvá smrt byla nejdelší v životě!" "A když mě zabijete, stejně vyplnění té předpovědi nezabráníte." "Nevěřím té blbé předpovědi. Princezna Sylva je slabá. Nemůže přijít a zničit mne... Nezná složitou formuli kletby. Není čarodějnice." Darmína udělala nervózní kolečko kolem pokoje a pak se vrátila k posteli. "Prostě si vzpomněla," odpověděl Hexagold. "To se stává." "Přestaň provokovat!" Pak se zamyslela. "Už vím co udělám. Já jsem ale chytrá a mazaná!" Naklonila se k hraničáři. "Připomenu jí její minulost. Ukážu jí, jak byla bezmocná. Ukážu to na tobě. Až zjistí, že si ji nepamatuješ, podlehne!" Hexagold sebou začal zmítat. Darmína se na něj sápala. Levou rukou ho přitlačila k posteli a pravou se dotkla hlavy. Okamžitě se jeho vědomí propadlo do tmy. Viděl jak svět padá do temnoty a vzdaluje se. Katinou myslí proběhly poplašné signály. Ztrácí se, uvědomila si náhle. Ztrácí se to tenké vlákno, jenž je spojovalo dohromady. To, že slýchávala jeho myšlenky bylo dáno dlouholetým soužitím. Mezi nimi se vytvořilo tenoučká nitka a díky ní vždy našli cestu k sobě. A nyní cítila, jak se toto spojení ztrácí. Jak se vlákno natahuje a má pomalu prasknout. Rozběhla se ke své komnatě. Rozrazila dveře. Darmína se otočila, na její tváři se usadil úžas. Kate bez rozmyslu zaútočila zbraní. Darmína stačila vyskočit a holí odrazit dívčin výpad, nemohla však kouzlit. Kate se napřáhla do posledního úderu. Lehce se zhoupla a promáchla na místo, kde stála čarodějnice. Teď už tam byl jen zelený dým. "Kruci!" zaklela. Poklekla k Hexagoldovi. Žil, a snad se i neztratil. Vyběhla na chodbu. "Darmínóó!" zakřičela, "Chceš-li mě porazit, musíš bojovat!" "S tím počítej!" zazněla odpověď. Odněkud vyběhl voják. Přibíhal z pravé chodby v kroužkové zbroji s krátkým jednoručákem v jedné a s dřevěným štítem v druhé ruce. Za ním vyběhl druhý a třetí. Kate volila taktický ústup. Seběhla ze schodů, avšak dole zjistila, že je v pasti. Všechny východy byly zamčené. Vojáci se postavili proti ní. Stáli proti sobě, Kate si prohlížela jejich pohledy. Vystoupil první zprava a předstoupil před Kate. Ukázal mečem dopředu a zaútočil. Kate jeho úder nasměrovala jinam a stočila se kolem něj, takže teď měla útočníka hezky zády k sobě. Už chtěla mu zasadit smrtelnou ránu, když v tom se probudila bolest v levém boku. Tak náhle a silně, že se musela posadit. Vojáci ji obklopili a poťouchle se smáli. "Hmm, navrhuju nejprve si užít." Kate byla v koncích. Jeden z vojáku ji silně srazil na zem. V těchto okamžicích, kdy jedinou emocí byl strach, se objevovala poslední Katina záchrana. Ozval se šílený křik. Voják najednou vyskočil a začal se zbavovat všeho železného. To jediné totiž dokázala rozžhavit nejlépe. Nečekaně se převaha obrátila. Šílení vojáci odhazovali své zbraně a kroužkové košile, až před ní stanuli neozbrojeni a pouze ve spodním prádle, na kterém byly vidět stopy připálení. V místnosti bylo celkem pět osob, alespoň tak to Kate cítila. Ta poslední se tu někde schovávala, možná neviditelná. Dívka vstala těžce, narovnala se a zbraní ukázala na vojáky, kteří se zmateně zbavovali posledního železa. V danou chvíli ji napadlo jen toto: "Tohle se stane každému, kdo by mi chtěl jakkoliv uškodit," řekla udýchaně a pak dodala, "Doufám, že si později rozmyslíte jít na mě s chladnou ocelí." Stáli tam, s zarudlou kůží, některá místa ji opuchala. Bolestivě vzdychali a naříkali. "Ne, naše paní," odpověděl jeden z mužů. "A teď, uděláte, co vám řeknu." Skoro nazí bojovníci se uklonili a odpověděli: "Ano, naše paní." Kate tušila, že tou pátou osobou je Darmína. Musí jí najít dřív, než čarodějka něco vymyslí. Jenže jak? Kdyby tak měla pytel s moukou, nebo... "Takže...," začala, "dáme si kolečko." "Cože madam?" vytřeštil oči jeden z vojáku. "No dokola. Běhejte po místnosti. Co je na tom nejasného?" "Nic madam." S naříkáním se rozběhli po sále. "A teď do rohů!" křikla Kate. Udělali jak řekla. "Do středu, k levé stěně, pravé stěně..." Běhali jak Kate křičela. Na jejich tvářích bylo znatelně vidět, že nechápají, která bije. Až jeden z nich narazil na něco neviditelného. Porazil to a rybičkou se skácel na zem. Darmína vzdala a oprášila se. Vypadalo to, že je velice naštvaná. "Tak a dost! Už mě to vážně štve. Nyní zahyneš princezno Sylvo!" Sevřela hůl. Vojáci, jak uviděli, že se bude čarovat se pomalinku vytratili. Darmína zakřičela "Daarght!" a šlehla holí směrem k dívce. S krystalu vyletěla zelenavá zářící koule a namířila si to tím směrem. Kate se vyhnula. Pozdvihla meč. Udělala několik kroků k čarodějnici a musela se vyhýbat znova. Další rána šla nízko a Kate ji musela přeskočit. Levý bok se velice nepříjemně ozýval. Přiblížila se o dalších pár kroků. Darmína nepřestávala pálit jednu magickou střelu za druhou, jenž naplňovaly sál ohlušujícími výbuchy. Teď. Kate vyrazila. Darmína máchla holí. Zelená koule zasáhla dívku ve skoku do levého podbřišku. Slabě zacelená rána takřka vybouchla. Kate upadla na podlahu. Nehýbala se. Darmína se vzpamatovala. Začala se smát. Její hrozivý jekot se nesl sálem a celým hradem. Přistoupila k dívce, aby dokončila svůj úkol. Ten pohyb sotva zaznamenala. Pak už jen viděla rukojeť meče čouhající s jejího břicha. Vyplivla krev a její těžké tělo se svalilo na zem. Kate spustila pravou ruku na zem. Povedlo se. Ještě, že neupustila meč. Chtělo to jen správně načasovat. Bolest... zavřela oči ... ztratila vědomí. Hexagold se probudil ze svého snu. Nejprve si srovnal myšlenky aby zjistil o které vzpomínky přišel. Vzpomněl si na všechny své osobní údaje. Snad byla jeho mysl v pořádku. Pout se zbavil za několik vteřin. Využil k tomu meč, který se válel vedle postele. Ihned potom vyrazil na chodbu, po schodech dolů do předsálí. První pohled ho doslova vyděsil. Darmína i Kate, obě leželi v kaluži krve. Darmína měla v břiše zabodnutý meč až po rukojeť. Hex seběhl k dívce. Zjistil, že také krvácí. Rána, kterou před tím ošetřil byla zase otevřena a zdálo se, že větší a hlubší. Dívka měla navíc na rameni díru a připálenou kůži. Zatřásl s ní. Nic. Odtáhl ji z kaluže čarodějničiny krve stranou a otočil na pravý bok.. Zatřásl s ní znova. Profackoval ji. Až teprve potom otevřela oči. "Výborně, a teď, prosím tě, neusínej." Naklonila se naklonila přes ruku a vyzvracela se. Hexagold nějakou dobu hledal v kapsách. Kate to postřehla a levou rukou cukla směrem k jídelnímu sálu. "Nefungoval," zasípala "Jeho síla byla vyčerpána. Ten už nám nepomůže," povzdechl si Hexagold. Vysvlékl ji z horní části šatů. Bylo to namáhavé, protože dívka nespolupracovala, jen se svíjela v bolestech. Hexagold rukou objel kůži kolem rány. "Je to na šití," konstatoval. "A bude to bolet?" "Prosím tě, takový škrábanec." "Hele, nech si to, jo? Alespoň pro teď." "No dobře, sorry," omlouval se hraničář, "ale viděl jsem už horší zranění." Hexagold s sebou pochopitelně nosil veškeré nutné vybavení, v tomto případě i niť a zahnutou jehlu. Mohl se totiž kdykoliv dostat do potíží, nebo mohl se do potíží dostat kdokoliv jiný. Chodci a hraničáři měli povinnost dostupnými prostředky pomoct komukoliv zraněnému nebo nemocnému. Naslinil si prsty. "Bude to bolet." "Horší to snad být nemůže - auuu," ujistila ho Kate. "Zatni zuby! Vydržíš to!" "Je mi blbě," řekla. Hexagold viděl jak zelená a slyšel jak se jí obrací žaludek. "A kdo ti bráni." Zanedlouho byl hotov. Pak ještě obvázal dívku kolem boků obvazem. "No vidíš, nic to nebylo." Kate něco zašeptala, což na venek vyšlo jako zasyčení. Hexagoldovi to jako odpověď stačilo. Nyní nastal čas vyřešit nejtěžší úkol. Nejprve se vrátil pro léčivý kámen. "Ten kámen se dá ještě dobít," vysvětlil ji. Pak vzal Kate opatrně do náručí a vykročil ven z hradu. Cestou potkal několik mužů z doprovodu Darmíny. Když je zpravil o situaci, zejména o smrti jejich paní, bez dalších poznámek ho nechali jít. Od jednoho dokonce vymámil lano. Venku z lana a klacků sestavil provizorní saně a na ně dívku položil. Vyrazili. Hexagold šel ve předu a za sebou táhl saně, na kterých ležela Kate. Cestou mu vyprávěla události během jeho bezvědomí. Po té minuli město soch ozvala se: "Hexi...?" "Hmmm?" "Já asi nejsem princezna, co?" "Jak to, že jsi tak najednou změnila názor?" Minuli to místo, kde Kate padla do šílenství. "Podle legendy jen princezna umí zlomit kletbu. Já ne." "Vždyť jsi sama říkala, že legendu vymyslel ten mluvící havran." "Jo říkala, ale kdo ví, kde se rodí legendy. A všechny předpovědi se nakonec vyplní." "Nezapomeň, že se v té legendě nikde neříká, jak zlomit kletbu. To nemusí nutně znamenat zabití osoby, která kletbu vyvolala." "Je to velice hloupá předpověď. Co když žádná princezna není. Třeba jen všichni očekávali příchod princezny a když jsem přišla já, mysleli si, že jsem ona. A možná, že já jsem vnímala jejich sny." "To je možný." "Nebo třeba mám sestru." Hexagold se zarazil a otočil se na ni. "Jak si na to přišla?" "Sám jsi říkal, že dvojčata o sobě od narození vědí. Že každé z dvojčat ví o tom druhém, co dělá a jestli není v nebezpečí." "A ty máš pocit, že je tvé dvojče v nebezpečí?" "No mívám takové sny..." "Už zase nějaká noční můra? Kate, ušetři mě!" Otočil se zpět a táhnul dál. "Kdo ví..., co když princezna Sylva byla moje sestra?" "Kate... prosím tě! Dost těch pohádek! Držme se reality! Jestli ještě jednou řekneš něco o princezně, nechám tě tu zmrznout! "Hexi...?" "Co je zase!" "Je mi zima..." Sundal si kožich a sehnul se k dívce. Pevně ho chytla za krkem, přitáhla si ho a políbila. "Stejně tě miluju." Konec

---