Království za koně

co já vím

V katedrále všednosti
při modlitbě vracím stín matce noci
do náruče
Mé vlastní ruce vlají přes zábradlí
jak provazové žebříky
spuštěné z prolétavající vzducholodě
nad liduprázdným městem
V modlitební knize je jen jedna stránka
napsaná ženskou rukou
Snad jsi to psala ty jež sedíš vedle mě
svým geniálním strachem
nám mužům provždy nezbadatelným
co slýchá budoucí a nevyřčené
Snad psala jsi to na palubě té vzducholodi
hledíc na krutou krásu domů
bez lidí
Stojí tam
V katedrále všednosti
při modlitbě vrať svůj stín matce noci
do náruče
Modli se za co chceš

Co ale chceš ty?
Co chci já?


A stín se vrátí z temnoty
jak vyjdeme zpět do světla
našeho společného osamění.

---