Vlaštovička

Vlaštovička

Vlaštovičko moje nejmilejší,

tobě věnuji tyto řádky,

být jen trochu odvážnější,

prosím ať vrátíš se mi zpátky.

Snad odlétla jen do teplých krajin,

snad se žhavým sluncem přijde zas,

snad zavolá, půjdu za ní do temných bažin.

Najdu ji snadno, poznám ten hlas.

Sedím tu sám, cítím je mi tak blízko,

třeba se schovala, čeká až vyhlásím pátrání.

Nedýchám, poslouchám, tlak klesl mi nízko,

nic neslyším, ten úkol má špatné zadání.

Snad brzo ji spatřím, do jara chvíle,

přiletí k oknu na něj mi zaťuká,

snad uslyší o tomto díle,

třeba kukačka všechno jí vykuká.

Vlaštovičko víš, moc se mi stýská,

proč jsem nemohl s tebou letět?

Vždyť naše srdce, jsou si tak blízká…