now

opět v ránu probuzen ve svých šatech co nesundávám
zase vím co nejsem
kafe a cigára mi dělaj společnost
s veškerou nechutí tvořím svou budoucnost
už nemaluju do oken modré varhánky
song co song se nesměju
s jazykem co zmátl nejednu karetní hru se plácám do čela
inspirován hmyzím šuměním
vytahuji černé vrásky do okna
mímo pokoj je vše statické
narkoleptická zona ve které nejsou znát přechody
na goghových slunečnících mi taje smích
a guernica se mu směje do tváře
zmoklímy okny snad neuteču

---