básničky no.1

***

Tys spatřil květinu,
když umírala,
jak úcta,která nemá hloubku,
jakou měla.

Okvětní lístky rozfoukané větrem
padají do řek k moři plynoucích,
kde zármutek snoubí se s tichem
dnů přicházejících.



***

Včera...
Dnes...
Zítra...
spěcháme stejně,
jinak,
na známá místa,
jinudy,
hledáme otazníky cest
nutících vzpomínat.

A v kruté touze
zapomenout
výkladní skříně,
tváře,
záhyby ulice,
měníme
oběžné dráhy
našich
běžných životů.


***

Ticho
Stíny na stěnách
sycené nočními světly

Přerušené ticho –
motor
osamělého automobilu,
dupot – soused,
zvuk padající vody

Ticho

Noční klid


***

Spíš
jinde,
s jinou
a já oželím
všechny týdny,
měsíce čekání,
marných nadějí
na změnu,
která není,
nebude,
zkreslených iluzí,
nenaplněných snů.

Jako dítě
čekající odměnu
za to,
že nezlobilo.
A bylo
o co stát?

Ne-radost
Ne-slušnost
Ne-láska


***

Dám na zeď
zlatý rám,
do kterého zasadím
obraz našich rozpitých životů


***

Rozumíš
slovům větám
rozdrceným myšlenkám
vyvěrajících
z pramenů
mých snů?

Rozumím
tvé zálibě
v hledání slabin
mé duše -
pestrobarevné stuhy
vlnící se ve větru?


***

Spadané listy
zažloutlé hnědavé karmínové
pokroucené části našich životů

Jen se směješ
mým výkřikům scénám pláči
Obraťme list,řeknu.
Už dost.

Mizíš.
Nacucaný dešťový mrak
odnesl tvůj stín


VZPOMÍNKY

Seškrábnu omítku na chodbě
starého paneláku,
křídovou bělobu za nehty,
olíznu omoučený prst –
vápno jako dítě na jazyku
(stěna voní láká)


Mhouří oči na fotkách,
paprsky dotěrného slunce
v zarostlé zahradě –
dlaně plné rybízu,
prostrčí ručku dírou v plotě
pro sousedův angrešt,
měkce se rozplývá


***

Odraz příběhu
na hladině času
Mlžný opar
barvy inkoustové kaňky
rozpité v deníku
kolem našich těl
Není vidět na krok
Jen prstenec černého slunce
vrhá jasnou tmu


MRÁZ

Třeskutý mráz
Cinkot pohárů
Jiskry před očima
po pádu

Ledové srdce
Ústa bez hlasu
v zemi bez světel –
bez ohlasu

---