Karavana

vydává se na výlet

s karavanou plání

směr udávají vlhké řasy

a cestou ji jsou

stezky přesolených tváří

jako malé dítě krčí bradičku

a choulí se do klubíčka

                    natěšené nitě

                   kterou značí

                 trasu svého přání

jako natěšené dítě

kterému vzali Vánoce

zavři slané studánky

ze světa se stane kolotoč

budeš se točit a točit

dokud si pro tebe nepřijde spánek

a neřekne že je čas jít domů...

do říše zapomnění běžných starostí

                    odložených slibů

         nesplněných přání

a slzavých karavan na cestě bledou skrání

a ty půjdeš...

         slabá

            bezvládná

                  zklamaná...