Druhá světová

Žhne ta záře nad Berlínem
a my připíjíme si očarovaným vínem.
Ty však víš toho více, než- li já..
tvá svíce náhle zhasíná.

A hle, to nejméně očekávané,
najednou se stane.

Zůstals´ ve mně…
až moc dlouho…
já tonula jsem touhou,
však poté náhle vznesl ses
tam někam pryč..
snad do nebes

A pár let nato syn se ptá:
„ Mámo, kde je táta?“
Já dím jen : „Mrtev je, však jsem tu JÁ!!!“

…..tvá druhá světová….

---