Karlovina...

Hledíme na svět pohledem

zaskleným spodkem lihové kaše.

Pořád se hýbem s dohledem,

všechno je všech nic není naše.

Uvadly listy okvětní

spadaly z růže dolů,

dozněly písně pietní

prchly už stáda Volů?

Zšikován s prádlem v komínkách

s letenkou nikam k svobodě,

skomírá zasněn v vzpomínkách,

skrýván jen s chlebem o vodě.

Fušeří létají obraně s frézami,

s vidinou díla a trochy gáže.

Skušéři skrývají tělíčka s lézami

pod vinou síla, co do pochvy sráže.