Sil-ve-str

vyprávěnka o dni barvy, chuti a vůně atomového hříbku... aneb znám i lepší způsob oslav

Tma za rudými závěsy. Všichni ještě vyspávají a připravují se na nejdivočejší noc v roce. Vše je v limbu, jen můj mobil ne. Jeho nádherně modře zářící displej mi náhle přijde zlověstně jedovatý. A je to tady. Nepřijede. Doma ho nepustili. Takže prý bude pracovat na svém soutěžním projektu a i jinak předstírat hodného synka. Kolik slz vydrží mobil???
Svítá ; černé slunce prosvítá tmavými závěsy na černě ozdobený vánoční stromek, pod nímž se jaksi rozpačitě krčí dva černě zabalené dárečky (kdy mu je asi předám?). Docházejí mi kapesníky. Dole pode mnou to zvolna ožívá. Měla bych vstát a jít je informovat, ať s "námi" na oběd nepočítají. Asi bych se před tím měla trochu upravit, aby se mého vzhledu nelekli. Záměrně to odkládám ? nechci projít kolem svátečně (a zbytečně) načančaného obýváku. Leč co se dá dělat, máma za chvíli začne s přípravou oběda a říct jí to pozdě... další bouřku bych neunesla. Vstávám. Dole jsem se jenom mihla. Další dilema: počítač, mé jediné spojení s mým protějškem (a zároveň zřejmě i má jediná náplň dneška), je umístěn právě v onom obýváku. Zatínám zuby a snažím se nevšímat si rozloženého gauče, vonných svíček a táců s cukrovím. Spouštím kecací program. No ano, můj miláček už je online. Vzájemně se uklidňujeme a já topím myš i klávesnici. Snaží se mě potěšit, nějak mi udělat radost, posílá mi písničky, obrázky nebo zajímavé odkazy. Uvařila jsem si čaj a zhrzeně k němu přikusuji nahořklá rumová srdíčka. Před obědem ráznými pohyby skládám pohovku do původní podoby.
Oběd je kapitola sama pro sebe. Honem dožvýkat neslané - nemastné bůhvíco a zpátky do svého doupěte. Povídám si s naší společnou kamarádkou. Miláček se jí asi také svěřoval, než šel pracovat. Možná dokonce víc než mně. Je mi to jedno. Podaří se jí trochu mi zvednout náladu. Abych se zabavila, rozliju na koberec trochu coca-coly - a hned je co dělat. Hodina za hodinou míjí. Kdesi jsem objevila jednu zajímavou hru, a tak teď odpaluji tučňáka baseballovou pálkou co nejvíce do dálky (ideální pro stvoření v mém stavu). Stmívá se, brouček se vrací. Spolu je nám líp. Stmívá se ještě víc a sousedovic kluci začínají odpalovat první rachejtle. Směs cukroví a coly mi v ústech hořkne ještě víc. Nepomáhají obvyklé vtípky ani odkazy na parodii na Čtyřlístek nebo Rychlé šípy. K večeři opět semelu masité cosi a lhostejně kývnu na otázku, zda si s rodiči o půlnoci přijdu připít. Co by ne ? s monitorem si asi přiťukávat nebudu...
Dole už začali s nočním televizním programem. Já udatně buším do klávesnice. Ať si někdo nemyslí, že se jen tak dám! Krabici s kapesníky jsem odsunula co nejdál, a tak si zamlžené brýle radši čistím o svetr, než bych se pro ně natáhla. Další rány zvenčí - a údery bicích v mých reproduktorech nabírají na síle. A taky - prásk, prásk do tučňáka! Za dvě hodiny je příští rok! Miláček mi ukazuje ikonku drinku. Fajn, přípitek bude symbolický...
A už je to tady! Spěšné a trochu zmatené připíjení si a líbání se s mým srdíčkem ? a pak honem po schodech dolů připít si kyselým sektem s rodiči. Vše nejlepší v novém roce 2006! Ať se máme pořád tak rádi! A hlavně - víc takovýchto Silvestrů!

---