Šapitó zima

Obrovský stan uprostřed stadionu --- zašitý sněhem
:Brány do koutů života jež zaváty zůstat měly
a spavá nemoc nechtění tluče na brány srdce
--- hlasitě --- neurvale --- ze zadní lavice pořvává

Bestie Zimy po očku sleduje kratší a kratší kroky
>je tu pochopitelně klaun s krvavým balonkem a nosem<
Jen tak z plezíru začalo močit do sněhu >bestie černá<
Neony jsou churavé --- poslední myšlenky před vstupem

Stan plný je kostlivců minulosti --- ze skříní dnes vylezli
>je mi zle --- zvracím do pilin< kostlivě tleskají potěšením
:Kam ztratila se poezie: v manéži kolem kruhu z ohňů
klaun leští sochy z ledu --- jak dobře je ó všechny znám

Ty skleněné přísné pohledy --- jsem zase malý proti nim ---
Ta rozhodnost za brýlemi z ledu --- celé jsou z brýlí ---
bestie Zimy stísněně kňučí --- všemi čtyřmi v pilinách jsem ---
Kladivo od krve klaun mi hází --- s úsměvem křičí: Peractia!

---