Rytíř, duše, páže a tělo

"Volal jsi mne, můj pane?"

"Posaď se a vypij si se mnou sklenku vína."

"Děkuji můj pane, ale musím ještě připravit tvé sedlo, zítra bude hon."

"Mé sedlo je v pořádku. Prodnešek už nepracuj."

"Děkuji ti pane."

"Nalévej."

"Trápí tě něco pane?"

"Ne. Jen nechci být sám."



a tak popíjeli...



"Láska."

"Co pane?"

"Ta mě trápí, drahý příteli."

"S tím ti můj pane, neporadím. Mnohem méně let prošlo mou hlavou, nežli tvou."

"Nechci tvou zkušenost... chci vidět tvýma očima. I lásku jsi již poznal."

"Pokud ti pane budu platný, rád pomohu."



chvíli mlčeli a popíjeli...



"Máš ji rád, pane?"

"Mám."

"A ona tebe?"

"Doufám."

"V čem je tedy problém?"

"Příliš mne ovládnula její krása. Ta slupka na povrchu."

"Tak ji sloupni, pane."

"Nechej si toho pána... aspoň dnes večer."

"Bojíš se toho co je pod ní. Myslíš ,že tam bude něco špatného?"

"Pod tou slupkou je vesmír a já se bojím té nekonečnosti."

"Na nekonečno se nikdy nemůžeš dívat jako na celek. Vždy si z něj vybírej kousek."

"A co když budu vybírat zrovna ty špatné kousky?"

"Když budeš mít strach tak i na dobrých kouscích budeš hledat chyby."

"A jak se mám přestat bát?"

"Žádný kousek není dokonalý. Musíš se začít bát více toho, že pokud ty kousky budeš ze strachu skrývat za slupkou, nikdy se nedozvíš pravdu. A lidé chtějí pravdu. A ty jsi člověk. Chtěj pravdu, ať je jakákoli."

"Bojím se, že bych ji mohl přestat milovat."

"Když to neuděláš ztratíš ji proto , že by jste si neporozuměli."

"To je horší."

"Ano mnohem."

"Asi máš pravdu."

"Mám..."



...usnuli ... páže i šťastný rytíř



páže? opravdu to bylo páže... nebo rytíř v ten večer popíjel jen s vlastním já? kdoví...

---