Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLady S - Hraběnka (část 2.)
Autor
rogue
1.
Versailles 1655
„Přijměte mou nejhlubší soustrast , hraběnko“ ozvalo se z míst kdesi nad Pavlíninou hlavou. Aniž by zvedla hlavu, osušila si oči kapesníčkem a s téměř hmatatelným znechucením odpověděla : „Dvorské tamtamy fungují skvěle,co?
Já to vím asi půl hodiny a se mnou zřejmě polovina Versailles !“
„Chápu , že jste rozrušená , ale není tomu tak.“
Tato slova donutila hraběnku zvednout hlavu a zjistit tak , kdo s ní vůbec mluví.
„Vaše Veličenstvo , omlouvám se , netušila jsem…“ zakoktala se .
Slova se ujal nejvyšší královský lovčí : „Je mi to velmi líto , výsosti . Přípravy probíhaly v takovém zmatku , že jsme nestihli zkontrolovat práci všech sloužících. Cítím se za to osobně zodpovědný“
Pavlína , hraběnka z Angouléme , se na lovčího pronikavě podívala a řekla :
„Tak mluvte , člověče ! Co se vlastně otci stalo ??“
„Když jsme chytili jeho koně , sedlo mělo jen jeden třmen. Je možné , že se to mohlo stát při některém ze skoků.“
„Už se tím netrapte. Otcova vášeň byly hony , čím horší cesta , tím lepší .“
+ 1 hodina
„Nepotřebujete utěšitele , hraběnko? Sama a v tak velkém domě ??“ To řekl mladý elegán , se kterým se hraběnka téměř srazila ve dveřích při odchodu z paláce .
„To už jste zase vy ?? Vaše způsoby jsou tentokráte neskutečně neomalené , pane ! Copak nevíte, že jsem ve smutku ?“ odsekla mu popuzeně hraběnka .
„Kdyby jste cokoliv potřebovala… Sluhu, služku , mně…“
„Okamžitě odejděte , pane . O nic jsem Vás nežádala a ani by mně to nikdy nenapadlo , žádat o pomoc takového hejska !“
„Aby jste jednou svého rozhodnutí ještě nelitovala !“ ucedil elegán a s prásk-nutím dveří uraženě odešel .
Místo – neznámé 2000
„Dvě zprávy, pánové. Jedna dobrá...a jedna špatná,“oznámil na tajné schůzce vedoucí pařížského setkání .
„Ta dobrá je , že se nám povedl přechod do roku 2000 bez nejmenších potíží . Ta špatná je , že představitel A opět couvl .“
„Už zase ???“ znechuceně se otázal jeho společník po levici .
„Ano , už zase . Víte , co to znamená , že ano ?“
„Bohužel . Zase na deset let do mrazáku .“
Francie 1655
Mladá dáma,oblečená celá v černém,oči zarudlé od pláče,vystoupila z kočáru před branou paláce a prošla do temného vchodu . Ve chvíli , kdy se za ní těžká křídla brány zaklapla , ucítila na zátylku čísi dech.
„Ani hlásku !!“ zasyčel mužský hlas a sevřely ji dvě silné paže. Odkudsi ze tmy se vynořila další ruka a přitiskla překvapené ženě na obličej kus látky napuštěný silným uspávacím prostředkem. Dáma jakoby celá ochabla a nebýt paží , které ji stále svíraly , sesula by se k zemi .
„Hoďte ji na vůz a jedeme , ať jsme odsud. Zatím vše probíhá hladce“
„Jo , až moc, “ zamumlal jeden z mužů.
„Kdo to řekl ?“
Nikdo se neozval , tak byla žena nešetrně uložena na podlahu hrubého vozu , taženého jedním koněm a zakryta jakousi houní . Brána paláce se opět otevřela , kočí pobídl koně a vůz s trhnutím vyrazil ven.
O chvíli později a několik ulic dále vůz vjel zadní branou na dvůr jiného paláce . Dvůr byl osvětlen mnoha loučemi a vládl zde čilý ruch .
„Tak co ?“ obrátil se na muže vedoucího výpravu vyčkávající šlechtic.
„Bez problémů“
„Odneste ji do salónu“
„Jak poroučíte , pane“
Muž složil ženu na velké sofa a obrátil se ke šlechtici :
„Máte hodinu . Poté ji musíme odsud odvézt.“
„Rozumím. Tady je tvoje odměna.“
Muž opustil salón a se spokojeným pohvizdováním zamířil ke schodišti pro služebnictvo. Netušil však , že jiný muž , najatý pánem domu speciálně pro tuto příležitost , nastražil přes první schod napnutý provaz . Zakopl o něj a s velkým hlukem se skutálel z příkrého schodiště dolů , kde zůstal ležet se zlomeným vazem. Druhý muž ihned odstranil provaz , sebral pohozený váček s penězi a ihned zmizel , než se dole stačilo seběhnout služebnictvo.
Mezitím v pokoji :
„Teď mi hraběnko zaplatíte za všechna odmítání a urážky“ pronesl polohlasem
šlechtic a začal na bezvědomé ženě rvát šaty . Když mu některé součásti jejího oděvu kladly odpor , pomohl si dýkou. Během jedné dvou minut ležela žena na sofa obnažená mezi cáry šatů. V tu chvíli se z chodby ozval výkřik, následovaný několika dutými ranami .
„Tak to bychom měli“ pomyslel si spokojeně a začal si připravovat malířské potřeby. Náhle byl ale vyrušen zabušením na dveře .
„Co se zase děje ?“
Do dveří vešla mladá služka . „Omlouvám se , pane. Pierre spadl ze schodů a zabil se . Zřejmě na něčem uklouzl .“
„To je ale hrozné . Neříkal jsem už několikrát , že na schodech musíte dávat pozor , kam šlapete ? Řekněte majordomovi , ať dá vědět jeho rodičům , jestli nějaké má a zařídí pohřeb. Ale teď mě už nerušte !“
„Ano , pane.“
Když se za dívkou zavřely dveře , muž sáhl po peru a inkoustu a během necelých sedmdesáti minut namaloval dva obrazy ženy , ležící na sofa v cárech svých šatů.
„Má pomsta bude sladká“ zamumlal,když dokončil poslední tah. Poté zahalil ženu do dlouhého pláště a opatrně ji snesl po hlavním schodišti zpět na dvůr .
„Naložte ji do mého kočáru“ přikázal sloužícímu .
„Jak poroučíte , pane“
O další půlhodinu později vešel elegán v doprovodu sloužícího , nesoucího stále bezvědomou ženu , do rozpadajícího se domu na okraji města .
„Jsem tu , přesně podle dohody,“ řekl zde shromážděné skupince lidí a pokynul sloužícímu,aby tělo položil na improvizovaný oltář .
„Jak jsme se dohodli. Tady jsou peníze za špatné zacházení od gardistů .Do druhého dne jste venku , jasné ?“
„Ano,pane“
„No na co čekáš , vysvleč ji !“ utrhl se poté na sluhu , který nečinně stál nad bezvědomým tělem. Ten svlékl ženě plášť a za malou chvíli již žena spočívala obnažena na studené desce oltáře .
Zpět na dvoře paláce:
„Vypřáhni koně a odveď ho do stáje . Dnes tě již potřebovat nebudu.“
„Ano , pane.“
Sluha učinil, jak mu pán nakázal. Ve chvíli, kdy se měl k odchodu ze stájí, zne-
nadání se objevili dva zakuklení muži. Jeden ho srazil dřevěnou tyčí k zemi , načež druhý poklekl a prořízl nešťastnému muži hrdlo.
Probuzení přepadené ženy bylo více než drsné : nahá a s třeštící hlavou se probrala na kamenné desce mezi skupinkou lidí pochybného vzhledu.
Stihla si jen pomyslet „Co to má, u všeho na světě, znamenat ?“ když ji na rame-no dopadla ruka v kožené rukavici a závojem otupělosti k ní proniklo : „Madam de la Croix , zatýkám Vás za účast na zakázaném obřadu.“
Načež ji muž v uniformě důstojníka gardistů svázal ruce za zády a vyvlekl ji ven za posměšků shromážděného davu .
--- pokračování ---
Versailles 1655
„Přijměte mou nejhlubší soustrast , hraběnko“ ozvalo se z míst kdesi nad Pavlíninou hlavou. Aniž by zvedla hlavu, osušila si oči kapesníčkem a s téměř hmatatelným znechucením odpověděla : „Dvorské tamtamy fungují skvěle,co?
Já to vím asi půl hodiny a se mnou zřejmě polovina Versailles !“
„Chápu , že jste rozrušená , ale není tomu tak.“
Tato slova donutila hraběnku zvednout hlavu a zjistit tak , kdo s ní vůbec mluví.
„Vaše Veličenstvo , omlouvám se , netušila jsem…“ zakoktala se .
Slova se ujal nejvyšší královský lovčí : „Je mi to velmi líto , výsosti . Přípravy probíhaly v takovém zmatku , že jsme nestihli zkontrolovat práci všech sloužících. Cítím se za to osobně zodpovědný“
Pavlína , hraběnka z Angouléme , se na lovčího pronikavě podívala a řekla :
„Tak mluvte , člověče ! Co se vlastně otci stalo ??“
„Když jsme chytili jeho koně , sedlo mělo jen jeden třmen. Je možné , že se to mohlo stát při některém ze skoků.“
„Už se tím netrapte. Otcova vášeň byly hony , čím horší cesta , tím lepší .“
+ 1 hodina
„Nepotřebujete utěšitele , hraběnko? Sama a v tak velkém domě ??“ To řekl mladý elegán , se kterým se hraběnka téměř srazila ve dveřích při odchodu z paláce .
„To už jste zase vy ?? Vaše způsoby jsou tentokráte neskutečně neomalené , pane ! Copak nevíte, že jsem ve smutku ?“ odsekla mu popuzeně hraběnka .
„Kdyby jste cokoliv potřebovala… Sluhu, služku , mně…“
„Okamžitě odejděte , pane . O nic jsem Vás nežádala a ani by mně to nikdy nenapadlo , žádat o pomoc takového hejska !“
„Aby jste jednou svého rozhodnutí ještě nelitovala !“ ucedil elegán a s prásk-nutím dveří uraženě odešel .
Místo – neznámé 2000
„Dvě zprávy, pánové. Jedna dobrá...a jedna špatná,“oznámil na tajné schůzce vedoucí pařížského setkání .
„Ta dobrá je , že se nám povedl přechod do roku 2000 bez nejmenších potíží . Ta špatná je , že představitel A opět couvl .“
„Už zase ???“ znechuceně se otázal jeho společník po levici .
„Ano , už zase . Víte , co to znamená , že ano ?“
„Bohužel . Zase na deset let do mrazáku .“
Francie 1655
Mladá dáma,oblečená celá v černém,oči zarudlé od pláče,vystoupila z kočáru před branou paláce a prošla do temného vchodu . Ve chvíli , kdy se za ní těžká křídla brány zaklapla , ucítila na zátylku čísi dech.
„Ani hlásku !!“ zasyčel mužský hlas a sevřely ji dvě silné paže. Odkudsi ze tmy se vynořila další ruka a přitiskla překvapené ženě na obličej kus látky napuštěný silným uspávacím prostředkem. Dáma jakoby celá ochabla a nebýt paží , které ji stále svíraly , sesula by se k zemi .
„Hoďte ji na vůz a jedeme , ať jsme odsud. Zatím vše probíhá hladce“
„Jo , až moc, “ zamumlal jeden z mužů.
„Kdo to řekl ?“
Nikdo se neozval , tak byla žena nešetrně uložena na podlahu hrubého vozu , taženého jedním koněm a zakryta jakousi houní . Brána paláce se opět otevřela , kočí pobídl koně a vůz s trhnutím vyrazil ven.
O chvíli později a několik ulic dále vůz vjel zadní branou na dvůr jiného paláce . Dvůr byl osvětlen mnoha loučemi a vládl zde čilý ruch .
„Tak co ?“ obrátil se na muže vedoucího výpravu vyčkávající šlechtic.
„Bez problémů“
„Odneste ji do salónu“
„Jak poroučíte , pane“
Muž složil ženu na velké sofa a obrátil se ke šlechtici :
„Máte hodinu . Poté ji musíme odsud odvézt.“
„Rozumím. Tady je tvoje odměna.“
Muž opustil salón a se spokojeným pohvizdováním zamířil ke schodišti pro služebnictvo. Netušil však , že jiný muž , najatý pánem domu speciálně pro tuto příležitost , nastražil přes první schod napnutý provaz . Zakopl o něj a s velkým hlukem se skutálel z příkrého schodiště dolů , kde zůstal ležet se zlomeným vazem. Druhý muž ihned odstranil provaz , sebral pohozený váček s penězi a ihned zmizel , než se dole stačilo seběhnout služebnictvo.
Mezitím v pokoji :
„Teď mi hraběnko zaplatíte za všechna odmítání a urážky“ pronesl polohlasem
šlechtic a začal na bezvědomé ženě rvát šaty . Když mu některé součásti jejího oděvu kladly odpor , pomohl si dýkou. Během jedné dvou minut ležela žena na sofa obnažená mezi cáry šatů. V tu chvíli se z chodby ozval výkřik, následovaný několika dutými ranami .
„Tak to bychom měli“ pomyslel si spokojeně a začal si připravovat malířské potřeby. Náhle byl ale vyrušen zabušením na dveře .
„Co se zase děje ?“
Do dveří vešla mladá služka . „Omlouvám se , pane. Pierre spadl ze schodů a zabil se . Zřejmě na něčem uklouzl .“
„To je ale hrozné . Neříkal jsem už několikrát , že na schodech musíte dávat pozor , kam šlapete ? Řekněte majordomovi , ať dá vědět jeho rodičům , jestli nějaké má a zařídí pohřeb. Ale teď mě už nerušte !“
„Ano , pane.“
Když se za dívkou zavřely dveře , muž sáhl po peru a inkoustu a během necelých sedmdesáti minut namaloval dva obrazy ženy , ležící na sofa v cárech svých šatů.
„Má pomsta bude sladká“ zamumlal,když dokončil poslední tah. Poté zahalil ženu do dlouhého pláště a opatrně ji snesl po hlavním schodišti zpět na dvůr .
„Naložte ji do mého kočáru“ přikázal sloužícímu .
„Jak poroučíte , pane“
O další půlhodinu později vešel elegán v doprovodu sloužícího , nesoucího stále bezvědomou ženu , do rozpadajícího se domu na okraji města .
„Jsem tu , přesně podle dohody,“ řekl zde shromážděné skupince lidí a pokynul sloužícímu,aby tělo položil na improvizovaný oltář .
„Jak jsme se dohodli. Tady jsou peníze za špatné zacházení od gardistů .Do druhého dne jste venku , jasné ?“
„Ano,pane“
„No na co čekáš , vysvleč ji !“ utrhl se poté na sluhu , který nečinně stál nad bezvědomým tělem. Ten svlékl ženě plášť a za malou chvíli již žena spočívala obnažena na studené desce oltáře .
Zpět na dvoře paláce:
„Vypřáhni koně a odveď ho do stáje . Dnes tě již potřebovat nebudu.“
„Ano , pane.“
Sluha učinil, jak mu pán nakázal. Ve chvíli, kdy se měl k odchodu ze stájí, zne-
nadání se objevili dva zakuklení muži. Jeden ho srazil dřevěnou tyčí k zemi , načež druhý poklekl a prořízl nešťastnému muži hrdlo.
Probuzení přepadené ženy bylo více než drsné : nahá a s třeštící hlavou se probrala na kamenné desce mezi skupinkou lidí pochybného vzhledu.
Stihla si jen pomyslet „Co to má, u všeho na světě, znamenat ?“ když ji na rame-no dopadla ruka v kožené rukavici a závojem otupělosti k ní proniklo : „Madam de la Croix , zatýkám Vás za účast na zakázaném obřadu.“
Načež ji muž v uniformě důstojníka gardistů svázal ruce za zády a vyvlekl ji ven za posměšků shromážděného davu .
--- pokračování ---