Za svítání

.......možná je to sen a já mám strach,že k ránu zase zmizí, cizí budem si,možná jen Bůh se hvězd dotknout smí. Ať hvězdy v očích tvých navždy hoří,ať navždy plují v nich, jako v moři. A já se všeho vzdám,jen jedno přání mám, ať nevyhasnou. Ať nikdy nevyhasnou......

Když si vzpomenu

na každý pohled tvých

očí ocelových,

když říkali jsme MY

svázaní telepatickým spojením

v očích sluneční záření.

Když......

 

Když pustím si žilou

ostrou silou

duhově bílou,

když se vznáším tmou

chci být oblohou,

protože by byla pořád noc.

 

Tehdy mazám ze všech svých vět otazníky

nikdy nevyřčené díky

bezvýznamné svou velikostí,

tehdy věřím jenom v Boha

a v myšlenku jedinou,

že jednou mi vyléčíš

hrbolky na rukou,

pohladíš mě dlaní.

Jednou.

Za svítání.

 

A já budu čekat.

---