Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se..světlem jdouc němě ..
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
Gwynbleiddovi a jemu podobným.. . .
I remember a girl so very well The carnival drums all mad in the air Grim reapers and skeletons and a missionary bell O where do we go now but nowhere In a colonial hotel we fucked up the sun And then we fucked it down again Well the sun comes up and the sun goes down Going round and round to nowhere ... If they\'d give me my clothes back then I could go home From this fresh, this clean, antiseptic air Behind the locked gates an old donkey moans O where do we go now but nowhere Around the duck pond we grimly mope Gloomily and mournfully we go rounds again And one more doomed time and without much hope Going round and around to nowhere From the balcony we watched the carnival band The crack of the drum a little child did scare I can still feel his tiny fingers pressed in my hand O where do we go now but nowhere If I could relive one day of my life If I could relive just a single one You on the balcony, my future wife O who could have known, but no one O wake up, my love, my lover make up O wake up, my love, my lover make up -Nick Cave And The Bad Seeds;Where Do We Go Now but Nowhere;The Boatman´s Call(1997)
dnes v noci
šumí tu v policích tisíce svazků, jež nemá kdo číst
tisíce knih z nichž znám každý list
-to podle vůně.
v patnáctem patře porazilo slůně regál se sbírkou vzdechů,
vzdechy rozběhly se po pokojích
a do stínů kam se i moje svíce bojí
-on totiž už zase nejde proud-
knihovna šumí o dešti a o vánku co jím musí plout,
krásná píseň, říkáš? snad. veselá a něžná, nic pro mě.
já zůstal poslední v tomhletom prázdném domě
a tajemna vyprchávají zámkem ze zamčených truhel
občas sem za mnou přijde ze zhora jeden anděl, černý jako uhel
a pomáhá mi chytat exponáty zpět do vitrín a rámů
v dolních patrech spí prázdný pokoj s válendami,
kde se ticho krájí na obrazech vlnolamů,
tam kdysi spávali ostatní členové našeho donkichtoského hnutí,
občas zajdu si tam slzet, že jejich flotila již spí za mořem
jen ta moje bárka stále čeká na vyplutí
na prázdných kavalcích lehávali smíšci a štěstístrůjci
-celá naše armáda,
všem jim pak pohasl svit v očních důlcích
a oni obdrželi křídla co si připneš na záda
a skočíš..
smočíš vyškubnuté pero v kaluži inkoustu
a napíšeš mi epitaf?
odchází ten, jenž již dlouho čeká na přístav
s malinkou lodí,
odchází ten se cyranem v lůně,
pod plachtou odvezte jeho tělo,
korpus, co již tak dlouho stůně.
generál andy kauffman zase vylezl ze své podobizny
a puky se smíchy vykutálely ze šuplíků a jezdily s ním po schodech do přízemí,
když sedím v křesle, zdá se mi že slyším kroky,
ale nikdo tu už není
jen ta krásná slečna, co jí mám tak rád občas přijde zaklepat na klepadla starého domu,
ta co si po pěti minutách ozvěn přizná jak moc se spletla.
jsi si jistý, -příteli- že bys také chtěl býti
..bojovníkem světla?