Zdánlivá velikost Slunce

Probudil se za svítání. Oholili mu pečlivě vlasy i vousy, celého vykoupali nejdříve v horké a potom ve studené vodě. Při ranní očistě ho doprovázeli vymýtači, kteří kolem něj bez přestání rozprašovali kadidlo. Poté byl oblečen do slavnostního roucha a od pomocníků obdržel veškeré insignie svého úřadu.

Přes svůj vysoký věk kráčel chodbou semináře k cíli své cesty ráznými kroky. Sir Francis, jeho zástupce, musel vedle něho téměř běžet na svých krátkých tlustých nohou. Zadýchaně ho doprovázel až k východu na tribunu. Biskup se naposledy rozhlédl po svých věrných a byl uveden před zástupy věřících.

Zahájil své vystoupení požehnáním. Obřad započal jako vždy před tím. Hned ve svém prvním poučení zmínil svou oblíbenou legendu o Zvěstovateli. Z počáteční strnulosti se velmi rychle vymanil a jeho silný hlas se zesílen rozléhal nad milionovým davem obyvatel planety S-Het.

?Nemohu než opakovat, co všichni víte již od samého dětství. Zvěstovatelova metoda byla božsky jednoduchá a účinná. Vždy přistál na obydlené planetě a navázal kontakt s místním obyvatelstvem. Komunikoval přes Translátor, přístroj, se kterým se dorozuměl v celém vesmíru.

Vzpomeňte dvanácté evangelium popisující Jeho návštěvu planety Dzet.?

V  zlověstném tichu shromážděného davu nalistoval příslušnou pasáž a citátem pokračoval.

?,Po velmi krátké konverzaci se počáteční nadšení domorodců z vesmírné návštěvy vytratilo a rozhořčení Dzetští vznesli soud.

Na to byl ovšem Zvěstovatel připraven. ,Rozbijte džbán a uvidíte víno,´ pronesl a odletěl zvěstovat svou očistnou kocovinu na jiné světy.

Obyvatelé planety Dzet brzy začali umírat na červenku. Přežila pouze hrstka nejodolnějších a zrodila se legenda o Rozlévači vína, který potrestal malověrné.´

Tolik dvanácté evangelium.?

Dlaněmi se opřel o pažení tribuny a jeho hlas se burácivě rozléhal nad hlavami přítomných, když pokračoval.

?Obdobné legendy vznikaly na všech planetách, které Zvěstovatel navštívil. Proto máme všichni ve vesmíru tolik společného, a i díky tomu dnes žijeme v harmonické ekumenii. ,Každý má ty své a přitom ve stejného boha věříme,´ jak pravil apoštol Luytenský. Oběť nebyla zbytečná.?

Zavrávoral a na chvíli přerušil svou litanii. Prudce oddechoval a opíral se zády o hrazení pod lóží soudců. Dav před ním neklidně vřel potlačovanou nenávistí. Nenechal se však zastrašit, znovu popadl dech a pokračoval.

?Pyšníme se tím, že ve své víře jsme si všichni rovni, v celém nezměrném vesmíru. Povaha hříchu nebyla nikdy tak jasně definovaná, nástroje ctnosti nebyly nikdy tak propracované a účinné.

Možná si někteří odvážnější z vás kladou prostou otázku. Co bude dál? A já musím znovu důrazně opakovat, že přes zdánlivou dokonalost systému víry nakonec přijde okamžik, který nám odhalí skutečnou povahu Boha a Pravdy.?

Ve svém přesvědčení dokázal být velmi statečný a vytrvalý. Tisíciletý řád Rozlévačů vína byl otevřeně obviněn z kacířství. Biskup tušil, že stojí tváří v tvář poslední bitvě dlouhé války. Nic ovšem nezviklalo jeho přesvědčení. Věděl, že oběť nebude zbytečná. Teď hlavu neskloní.

V té chvíli hluk rozvášněných věřících, kteří se užuž vrhali na pažení tribuny, přehlušilo rachocení přistávající vesmírné lodi.

Nevěřícně a přitom s nadějí zvedl hlavu k nebesům.

Snad čirou náhodou na vedlejším posvátném palouku po mnoha a mnoha letech znovu přistál Zvěstovatel.

Zvěstovatel pochopil, že přiletěl dost nevhod. Věřící obsah jeho slov opět minul a ti velmi rozezleni zneuctěním posvátného palouku bušili na trup lodi, a to i přesto, že stěny byly ještě celé žhavé od přistávacího manévru. Popáleniny dav ještě více rozvášnily. Zvěstovatel v rychlosti vyhodnotil situaci a bez větší lítosti se na své nekonečné cestě vydal k dalším světům.

Dav na biskupovi vykonal, co považoval ve své deziluzi za nezbytné. Ten zemřel šťastný. Nedlouho potom začali místní obyvatelé houfně umírat na kulhavku.