Vzpomínání, aneb žijem skromně.

Tuhle písničku věnuji své "pevnině" a všem trosečníkům v moři času.

Vzpomínání, aneb žijem skromně. Je široké, je hluboké moře, co nás oba dělí. Jenom chůzí, jenom krokem vleče se čas od pondělí. Než přijedou v pátek vlaky, co přivezou tebe taky, než přeplujem moře času dotknout se chci aspoň hlasu. Pošli mi ho po té vodě v láhvi z vína, co jsme pili. Necháme to na náhodě zapomenem na mobily. Jak za starých dávných časů dám si láhev tvého hlasu až zacinká o útesy budu vědět lásko, že jsi. Jsem trosečník k sobě skládám plachty, lana, kusy dřeva. Postavím loď jménem Adam, ty postav svou jménem Eva. Poplujeme proti sobě ve vzpomínkách, podle hlasu, co zbyl ve mě, co zbyl v tobě, najdeme se bez kompasu. Z veršů a slov lodě staví blázni, co se k sobě plaví celý týden, aby měli nač vzpomínat po neděli. Je široké, je hluboké moře, co nás oba pojí. Jdeme k sobě jenom krokem rychlosti se láska bojí. Přes oceán našich duší slyšíme, jak srdce buší. Mé pro tebe, tvoje pro mě, to nám stačí, žijem skromně. Jsem trosečník k sobě skládám plachty, lana, kusy dřeva. Postavím loď jménem Adam, ty postav svou jménem Eva.

---