kuřák hašiše

I.

neužitečné končetiny ochable visí na přeřezaných šlachách
a lidské obličeje se proměnily v masky zmateně vyjadřující emoce,
zatímco fetišistická společnost, ovládnutá vidinou mamonu,
nezadržitelně spěje k fatálnímu kolapsu.
bolestivé procitnutí do nemilosrdně nekompromisní reality
bude prvním krokem k pochopení a realizaci nové morálky,
která nahradí byrokratickou mašinerii,
vytvářející z lidí součástky fungujícího mechanismu stereotypu.
úzké stíny zábrádlí balkonu, čnícího do prostoru z monotónní zdi,
se mi plazí po kolenou a vpíjejí se do struktury mých kalhot,
utápějí ve tmě miliardy bakterií na vláknech bavlny
a studenými doteky mi ovíjejí hrdlo jako chapadla chobotnice,
která hlubokými zornicemi katalepticky zírá do inkoustově černé slané
     vody.
sodíková záře pouličních lamp mi bělí pokožku do voskově žlutého
     odstínu
a pod přivřenými víčky se skrývá strach z finální konfrontace
s paralelním koncem všech nočních můr.
plíseň odumírající tkáně se rozrůstá po povrchu sliznic
a běžné vnímání prostředí se rozpadá na futuristické vize úhlů a
     křivek,
plošných geometrických obrazců, promítaných do prostoru
a perspektivně vrhaných na stěny místností a povrchy předmětů.
pulzující galaxie úst, otevřených v němém výkřiku,
se monstrózními spirálami ovíjejí okolo zkroucených páteří
     mučedníků,
obětovaných jejich vlastnímu sebeklamu a potlačovaným
     komplexům,
které vedou ke stresu, chronickým depresím a sexuálním frustracím.
erupce slov chrlí do atmosféry jiskry intrik a pomluv jako krátrer
     aktivní sopky,
měsíční krajinu obličejů formují dopadající meteory empatických
     pocitů,
zatímco loutkáři s chladně propočítanou logikou vytvářejí osudy
     svým stylizovaným figurkám
a manipulují jimi jako dominantní šachista rozehranou partií.
nekontrolovatelný a necenzurovaný tok asociací a vzpomínek se
     mění ve stoku,
plnou plovoucích odpadků a rozkládajících se těl rostlin, ryb a
     potkanů.
Slunce, udržující Zemi na eliptičné oběžné dráze jedné konkrétní
     gravitační aury,
se zhroutilo v rotující kouli hořících plynů,
která mi z čela vysouší studený pot.

II.

sekvence halucinací a barevné útržky vzpomínek se prolínají jako
     potůčky pryskyřičného kouře,
které vertikálně stoupají ze skleněného kotle opálené a dehtem olepené
     dýmky,
ve které pomalu doutná hrouda tmavohnědého hašiše,
měnící mozek v tůni plodící kvanta neobvyklých a šílených
     myšlenek.