Bezpečí

Když ho vidím, je mi krásně

teď už jenom skládat básně...

Je velký a bílý,

pocit ve mně sílí,

pocit mého bezpečí,

který v něm nikdo nezničí.

Otevřu dvířka zelená

a jsem svých problémů zbavená.

Na dvorečku pergola,

kde jsem vždycky seděla.

V krásných, letních dnech,

tajil se jen dech,

jak příroda pučí

a všude jen čmeláci bzučí.

Masivní dveře otvírám a chodbou se prodírám,

do mého pokoje,

kde se na mě usměje

teplo mého domova

a celá moje rodina