První poslední

Nevím......................už zase.

Prvá poslední

Než se rozední chvíle našich cest,
Projdem skrz zkrášlené výmolky smutků
Jimiž mnoho z úst nechá se smrtí svést
K prvnímu , přec poslednímu skutku.

Nechej mi kdosi v mracích postel na ležení,
Vodu na smáčení rtů suchých od bolesti.
To věčně, pálivé sněžení
Svírá vše mé činství v pěsti.

Den nedýchá, noc letí svým králem
Povídat báchorky o krásách močálů
A i já věřím nechtěným duše málem,
Že život je víc než utržené lesky z grálu.

Líbej mne dokud můžu slzet dojetím.
Pak už snad listy vzbuzení umřou,
Rukou třesavou vínem poezie posvětím,
Ačkoliv držky chtíče kolem řvou.

---