...dnes jsem poslala smsku...

…………..dnes jsem poslala smsku………

pár písmen spojených do slov…původně zněla jinak….smysl byl jiný…něco v tom smyslu… jako vypouštějí námořníci,když se jim potápí loď…ale pak jsem ji přepsala….obsah se kapku odlehčil…ale volání o pomoc  asi nebylo tak patrné….proč myslím?….neodepsal jsi…ani nezavolal…přitom jsi to slíbil …ano tu smsku jsem poslala Tobě…a doufala,že jako můj přítel vytušíš,vycítíš….že jsem úplně na dně….Slyším Tě….ano nic jsem neřekla….a kdy taky?….byly přeci Vánoce….nejprve,byl shon….kolem příprav,mezi svátky se to přeci nehodilo a když už jsem přečkala ty dlouhé dny bez spojení s Tebou….nemáš na mě čas….a je to venku….ne nechci si stěžovat…nechci nic vyčítat….ostatně nemám ani právo….nic jsi mi přeci nesliboval…nemáš ke mě žádné závazky…

Ostatně jak to je?…když teď spolykám tubu prášků…bude Ti to alespoň líto?…Otázka je,jestli se to někdy dozvíš….nejsem  si jistá…

Být milenka je strašně nevděčná instituce….ano je fajn,když jsme spolu,jen po skoro dvou letech je těch okamžiků  čím dál míň…

Usmíváš se….jen se směj….alespoň někdo…mě už dlouho do smíchu není….

Já vím,uvědomuji si,že teď když jsem bez práce mám ještě daleko více času než Ty….ale popřát dobré ráno,či poslat pusu i když ,,jen“virtuální,přece zabere pár vteřin…

Vteřiny….minuty, hodiny…jak je to všechno relativní….mému psovi už tikají ty z posledních….ano už nebude ani on….tím kdo mi bude dělat společnost….přitom on jediný si ho na mě vždycky udělal….ve chvílích kdy jsem byla šťastná a nebo v těchto….

Včera už přestal i chodit….nosíme ho dolů po schodech na každé venčení ….pronese se…

Víš nejhorší je,že my musíme rozhodnout,že už nebude….jo vyřknout ortel…pořád se držím naděje,že se něco stane,že se to samo vyřeší….ale neděje se nic….čekám a čekám a nic….

Nevím proč jsem si myslela,že zrovinka Ty bys mi v tomhle mohl pomoci…Máš svých starostí určitě dost a důležitějších….

Tonoucí se stébla chytá…..a já ztrácím půdu pod nohama…..pro slzy už ani nevidím….tečou samy….

Měla  jsem tu návštěvu….kamarádku z mé teď už bývalé práce(božínku to zní divně)….říkala jsem jí…už nemám nic….už nemám co ztratit….v posledním roce jsem přišla skoro o všechno….a ona povídá…to neříkej….ještě můžeš přijít o milence….

Nikdy jsem nad tím tak silně a intenzivně neuvažovala jako teď v poslední době…

Možná jsem už napsala dost….a už nemáš sílu to číst….já vím,spoustu věcí jsem si možná mohla nechat jen pro sebe…ale když to bylo právě to,co mě drželo nad vodou….Mít to komu říct,sdělit….a starost se stává poloviční….

Nejde mi do hlavy,že když jsme spolu bývali denně,najednou Ti to nechybí stejně jako mě….

Už jsem zkontrolovala telefon snad milionkrát…dokonce jsem ho i vypnula a zase zapnula,jestli se třeba zpráva od tebe někde nezasekla…

Je večer….je mi jasné,že dnes už nic nepříjde a už ani nezavoláš….ale najednou se mi hrozně ulevilo….už ani nepláču….říká se papír snese všechno….na tenhle mail stačí jedna klávesa a navždy zmizí ze světa….Možná ani neexistuješ a já si povídám jen s fikcí…

Nikdy Ti ho nepošlu….tak….přeci nechci,aby sis myslel,že jsem hysterická ženská….těžko bys pochopil,co mě vlastně na tom ,že jsi se DVA DNY neozval tolik mrzí….jsi ,,jen muž“……

A já ,,jen žena!“…….

Dva rozdílné světy…dvojí odlišné myšlení….ale bytosti,které tolik touží po tom být šťastnými….

Já teď zrovinka nejsem….ale vyspím se a možná bude zítra zase lépe a když zavoláš…budu zase tou veselou,vyrovnanou…..v dáli….