při podivném odpoledním usínání...

při podivném odpoledním usínání
uprostřed všeobecné oblevy a tání
mi stíny pod stromy rozšiřují zornice.
opustil jsem evolucí přetvořené opice,

využívající hi-tech možnosti,
abych procvičil své primitivní schopnosti
a provětral své zlenivělé tělo.
ještě je brzo, ještě se nesetmělo

a já jako ztracený pocestný bloudím
pralesem napůl zavátých stromů.
nejsem soudce, ale stejně soudím
zdegenerovance z městských domů,

kteří se nechávají vypatlávat televizí.
cítím, že pomalu přechází období krizí
a že naděje stopuje sluneční světlo.
ještě je moc brzy, ještě nic nevykvetlo,

ale tyran mráz přestává zvládat situaci.
souvislý sněhový pokryv se ztrácí
a rozpouští se na špinavé kaluže.
jsem flákač, který čeká na růže,

aby je mohl utrhnout, mile se pousmát
a nějaké dívce je z lásky věnovat...