Labutí slzy

Padám v bělostném vodopádu do tvé náruče

na hladinu z labutích slz

tvé oči ve vlnitých odrazech přivírají víčka

a naděje z kamenů skal šeptá mi tiše

do obrazů co lesknou se na vodě

ať neztratím směr Chytnou mě bílé holubice

s peřím z tvých vlasů odnesou mne na křídlech tam

kde slunce nezapadá

za hranice času Do záře tvého úsměvu

Padám v bělostném vodopádu do černé díry

a chytám se hvězd co posíláš mi na pomoc

sbíráš mé otisky a pohledy A já stávám se labutí

co pro tebe při úplňku jezero vyplakává