..follow the locks back home..

-vrátil jsem se..

na hladině sklivce plave mi tisíc světel,

mám čtyři kapsy kouře a smíchu jeden věrtel,

tak řekni..

fakt jsem tolik zlobil?-

nečekal jsem u sochy pět minut

a vůbec jsem se nerozlobil

Tobě taky nevadil ten kouř co se linul

z jazzovýho baru

neodnes jsem Tě opilou a neukázal jsem Ti svoji káru,

ten červenej sporťák co mi visí na stěně,

byl jsem slušnej a hezkej     a né že né..

-docela něžně,

tváří se černobílá fotka louise amrstronga s trumpetou,

vcelku běžně,

si mě snadno popletou

s prázdnym místem u stolní desky,

v kavárně i u zelenýho plátna.

marioneta nechává se vodit opilým loutkařem, to pro potlesky,

pak piju zklamání- a ta flaška od něj není vratná

teď kalíšek hází mi odlesky

do špinavých skel.

seděl jsem tam a v oblasti

mezi hrtanem a srdcem jsem si tiše

pěl

o studené cestě domů-

sem tam ses na mě neusmála a mě to neudělalo radost,

po zaplacení rozčtvrcenou bankovkou zdálo se mukám učiněno za dost,

jenže v uličkám náležícím studeném mezistění

se díky cizím jazykům rychle zapomíná na původní české znění.

nejspíš bych na tom byl hůř pijíc místo zlatavého moku mattoni,

nejspíš bych mě víc mrzelo že nezávisle na bojišti zůstáva vrchní podkoní

jen vrchním podkoním..

objal jsme Tě a uložil jsem si Tě do kabátu, a nebýt kapsáře,

díval bych se Ti teď do tváře,

místo toho abych si šeptal do polštáře

jaká ses mi jevila,

co to plácám, byl jsem se sám projít

                                      ..a Ty? Tys vlastně nikdy nebyla.