Okno

OKNO

 

Světlo se dere trochu slabé

z okna naproti co je v ulici

a já sa dívám dovnitř, chci znát

co se děje v žluté světnici.

 

Však můžu vidět jenom stíny

co neprozradí touhu svou

tak domýšlím si: stařci klimbá

znavený život u nohou.

 

Za stolem možná tužku v ruce drží student,

která je jako on ospalá,

už jenom zvykem čmárá po papíru

růže co jeho milá dostává.

 

Lampa tam možná zapnutá je

pro dítě co se bojí čertů a zlých snů,

nebo pro dívku co se včetla

do neverending románů.

 

A možná muž tam ztuha píše

do listu se snaží slova vplést

o tom, že snad ještě uvidí se,

že nemá plakat, že má kvést.

 

Ještě mi hlava tisíc představ kreslí,

že žena čaj si chladí vařící

zatím co její muž žije

svým spánkem ve ztichlé ložnici.

 

Myšlenky mi však k ránu ulítají

a s časem stávají se zamžené

tak zdravím okno přes ulici

snad příští noc se sejdeme.

---