Jaro

Tvůj pohled z okna jako evoluce
vydávající se za big-bang února
věvodí zapadlé enklávě
slunečního města
Siluetíš předjaří

Větráš své zážitky zrovna
když se rozsvítilo
a čerstvý vzduch se mírně slaně
sype z medových front
slunečního pofidlávání

Štěstí se skrývá na balkóně
a v mělkých bahnech
letitých šatlav, z nichž dýmá
epos o mé nepořádnosti
Ještě, že nejsi uklízivá

Okapy zevnitř vysychají
dechem fénů z modrých
obloh
a já hledám v kredenci
zabíjačkovou polívku

Možná nevíš, že existuje
někdo tak zvláštní
že tohle ráno bere
jako slast
a má z toho tak trochu

estonský pocit