Už navěky

Mojí drahé Zuzance ke krásným 18. narozeninám, které jsem /1.3.2006/ ne vlastní vinou prošvihla:

Slova

jež dříve tolik hřála

schovala se neznámo kam

když předtím dlouze postávala

před volbou:

pravda nebo klam

je těžké spojit v stisku ruce

kde láska nikdy nebyla

tam sotva bývá svědkem srdce

a z dobrých básní mohyla

To osud s námi pohrává si

či je to naše zvůle snad

čas od času rvát sobě vlasy

trápit se

soužit

naříkat

aby pak slova hezky plynně

z úst milců básní kanula

a bolest srdcí ve vteřině

byla tou chvílí minulá

či na seznamu běžných ztrát

nechyběl záznam:

mám tě rád?

Prý: Sejde z očí – z mysli sejde

tak snadno nepůjde to

ba ne

a mysl básníkova ví to

byť rozum tvrdí: Patří ti to!

Dál budou noci do skonání

žít

bezesné a uplakané

v zajetí starých myšlenek

jakkoli se nám srdce brání

zjevným se stát

i navenek

  

 

 

---