Křídla

Přišel ten čas, kdy už nemám sílu vstát.

Ležím v temnotě, tělo spaluje žár.

Víčka ztěžkla, všechno bolí,

na ledové podlaze se jen třpytí

kapky slz a střepy vzpomínek.

Svíjím se křečí,

mráz, tma, křik, poslední nádechy.

A v té tmě se něco pohnulo.

Černý obrys na černém pozadí.

Blíží se ke mně, cítím křídla ďábla,

křídla strachu a zároveň vysvobození.

Přišel ten konec, ale najednou………..

Proud energie vdechl jsem,

bílé světlo mě ozářilo,

tma mizí,

z obrysu ďábla anděl se stal,

bílými křídly život mi dal.

Ze slz jsou perly, ze střepů růže,

z mrazivé podlahy tvá teplá kůže.

Teď už vím, že věřit jsem měl,

na tvou tvář málem jsem zapomněl.

Elixír života, křídla života.

Po trnech růží už nestéká krev,

Ty černé růže už přestaly píchat,

už mě nic nebolí, už mohu dýchat,

střepy zmizely, s nimi i hněv.

Díky tvým křídlům dýchám a vidím,

díky tvé blízkosti žiju a cítím.

Chraň si svá křídla, život na tváři,

zachraň ten temný svět svou bílou září.