Slunce tisíckrát a jednou zapadlo...

I.

Vítr si pohrává s kaluží mědi

   se lžičkou s bahnem na dně

šepotem úst mlží se jezírko

a hladina se trhá na cáry vln

II.

Neznám ta slunce gloriol

jen rusá oblaka dýmajících sopek

      co se prosívají obzorem

jen lichou hořkost slupky pomeranče

a falešné perly černých kláves

vzali mi zrcadlo dali mi blankyt

  rozplývající se v inkoustovou hmotu

kde je mé srdce

kde je bílá vlajka

kde…

     …jsem já…

III.

Vteřina zemřela ve včele

       které zalepili oči medem

tupé žihadlo nemá již cíl

tikot se vsákl do hlíny

a slunce vzlyká a srší a směje se

   svým vlastním krvavým krovkám

IV.

Když se den převléká červená se

skrývá svůj stud do černých závojů

 s prsteny vzdálena a Mořem ticha

   brnká svá nokturna neplete struny

V.

Se zlatavými odlesky minaretů sebestředna

   s hlavou ve dlaních Šeherezády a

   bílými kříži podél cest

slunce tisíckrát a jednou zapadlo…

A dál se trhá hladina

  na cáry vln

    na cáry

      …vln…