Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

po docvaknutí nůžek

10. 03. 2006
1
0
739

Čas snění o tom, jak by co mělo být, kdo kým je

a coto znamená. Všechno podstatné je ukryto

pod rozumem, pod hladinou.

Jako když hladíš obraz rozprostřený přes bílou zeď :

ztroskotaná loď, koráb, co neprojel

úžinou mezi. Ryby nemluví, ale když voda

opadne, v ráhnoví ptáci. Střízlíci kolibří.

 

Ptala jsem se tě, jestli se potápíš. Urazil ses jakoby

to bylo něco neřestného.

Kleště. Nůžky. Jen v nejužším bodě padneš až na dno. Rozpolceně.

Roztrženě. Černý král promlouvá rukama

- jen tak.

 

bělost ledu zamrzlých jezer.

Bělost čistoty kovových zbraní.

 

Je jen moře - daleko odsud a přece tady - loupu ho

jako cibuli. Ostře.

 


Mně se zdá, že pěkné to je moc. Snad jen... to rozdělení na verše bych trochu změnil. Takhle se mi to čte šíleně kostrbatě ale třeba je to záměr, nějaké drobnější významové narážky, které jsem (což u mě není nic neobvyklého) nepochopil... A za "loupání moře" děkuji! :)

Pablo_honey
10. 03. 2006
Dát tip
dnes jsem jel autobusem kolem školy krchova nemocnice krásná žena která seděla proti mně otvírala a zavírala ústa v hladkých skleněných stěnách

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru