Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sečekání na dona Luciana
Autor
klasický Meloun
scéna1
Pannini: kde může být?
Cinzano: prosímtě, uklidni se. don Luciano přijde, prostě má menší zpoždění.
Pannini: no dobře. rozumíš, potkáme se poprvý, to je třeba jako ... jako první sex ... sem z něho celej na měkko
Cinzano: tys byl u prvního sexu celej na měkko?
Pannini: trošku sem si tenkrát poplakal, znáš mě, sem citlivej, pokud de o tyhle věci ...
Cinzano: jako proč si brečel??
Pannini: nešla mi nasadit ochrana a zpanikařil sem, no ... a nějak to ze mě pak vytrysklo úplně samo, víš ... slzy ...
Cinzano: aha ... něco jako tenkrát, jak si vystřílel tu čínskou restauraci na rohu čtvrtý a šestý?
Pannini: jo, byl to podobnej pocit, akorát u toho bylo míň mrtvejch ...
Cinzano: kdo u toho umřel??
Pannini: musel sem tu holku pak zabít, přece sem nemohl nechat svědky
Cinzano: to si musel, nikdy nenechávej svědky, takový je první pravidlo, máš pravdu, tys byl vždycky lišák
(přijde Godot)
Godot: čau chlapíci
Pannini: Godote teď ne
Godot: mám takovej vtip
Cinzano: na někoho tady čekáme, neotravuj
Godot: víte jakej je rozdíl mezi slonem a trávou?
Pannini: jakej?
Godot: žádnej, oboje je zelený ... až na slona (začne se hystericky smát)
Cinzano: to je celý?
Godot: trošku
Pannini: tak si nás pobavil a můžeš zase odkráčet, jo?
Cinzano: šup šup ty klaune
(Godot odchází)
Pannini: ty ... ale víš co by mě zajímalo?
Cinzano: vím
Pannini: tak schválně
Cinzano: zajímalo by tě, jestli si ještě pořád holím břicho
Pannini: nooo ... tak to si mě nachytal, to by mě teda OPRAVDU zajímalo
Cinzano: musím se ti přiznat, půjčil sem si včera Luisin vosk na nohy a nebylo to zrovna příjemný
Pannini: k čemu bys to přirovnal?
Cinzano: znáš ten pocit, když jíš jogurt, přijde ti nějak moc kyselej, ale neřešíš to a sníš ho ... a pak se podíváš na obal a zjistíš, že byl měsíc prošlej a deš se vyzvracet?
Pannini: ten znám skvělě, takže takový to je?
Cinzano: no tak právě takový to vůbec není
Pannini: aha ... to hodně vysvětluje
Cinzano: myslíš že je v pořádku?
Pannini: jako Luisa? jestli si ráno neoholila nohy, protože si ji vyplácal všechen vosk na sebe, asi bude z toho celá nervózní, znáš ji
Cinzano: ale ...
Pannini: to zase bude samý Proč já musím mít tak zpackanej život? Nic se mi nedaří, ani nohy si nemůžu navoskovat. To je celá vona ...
Cinzano: já sem ...
Pannini: znáš ju sám nejlíp, furt bude vytahovat, jak bejvala dřív hubená, ale co přestala dělat servírku po tom incidentu s jablkovým koláčem, tak prostě musela přibrat
Cinzano: Pann ...
Pannini: neměla do něho plivat, i když jí ten chlápek rozčílil, je to její chyba, prostě jí pak museli vyhodit, nešlo to jinak
Cinzano: je mi líto, že mám za kamaráda debila
Pannini: proč?
Cinzano: protože je mi Luisa úplně salám banán, čekáme tady na koho?
Pannini: můžu hádat?
Cinzano: hádej
Pannini: na kouzelníka?
Cinzano: seš blízko, ale jen na půl
Pannini: tak už nevím, nechám se podat
Cinzano: co na dona Luciana?
Pannini: na toho tady čekáme, nee?
Cinzano: víš co, zapomeň na to
Pannini: na dona Luciana nemůžu zapomenout, ještě sme ho neviděli, vzpomínáš?
Cinzano: ty seš prostě rozumbrada za každou cenu
Pannini: ale máš mě rád, žejo?
Cinzano: ale to víš že mám (obejmou se)
scéna 2
(přichází Godot)
Pannini: ježiš to je zase on
Godot: čau chlapíci
Cinzano: von je nějakej natvrdlej, kolikrát mu to ještě budeme říkat?
Godot: mám pro vás takovej vtip
Pannini: prosímtě Godote! ty abys taky u něčeho nechyběl, viď? musíš za náma furt dolízat? už sme ti několikrát říkali, že do našeho gangu tě nevezmeme, protože seš divnej
Godot: proč se říká párek v rohlíku a ne rohlík okolo párku
Cinzano: tak to se nechám podat
Godot: proč proč, pro slepičí kvoč (začne se hystericky smát)
Pannini: to je klaun
Cinzano: vysmahni zajdo!
(odchází Godot)
Pannini: doufám, že se mu nic nestalo
Cinzano: jako co třeba?
Pannini: nemohl ho někdo zabít?
Cinzano: ty myslíš že...?
Pannini: ano ... já myslím, že nemohl
Cinzano: taky sem si to myslel
Pannini: a co zranit?
Cinzano: těžko říct, podle toho čím?
Pannini: co říkáš na pistoli?
Cinzano: většinou s nima nemluvím, ale když cítím tu potřebu, tak se s ní bavím o tom, koho zrovna chcu zastřelit...co na ni říkáš ty?
Pannini: že nejseš jenom krásnej, ale i chytrej
Cinzano: ty sis všimnul?
Pannini: trošku
Cinzano: víc než normálně?
Pannini: spíš tak stejně
Cinzano: to bude ono
Pannini: hmm ... hele vzpomínáš co nám říkal don Pedrosa když umíral?
Cinzano: to si budu pamatovat do smrti
Pannini: takže?
Cinzano: takže když budu umírat, budu si to ještě pamatovat
Pannini: tak schválně, co říkal
Cinzano: (začne kašlat a chrchlat)
Pannini: myslel sem ještě předtím
Cinzano: aha...tak to nevím
Pannini: říkal starý sicilský přísloví, "muž má být jako sýr."
Cinzano: jako smrdět a být trochu oslizlej a tučnej?
Pannini: těžko říct, všechny sicilský přísloví sou divný
Cinzano: ty znáš ještě nějaký?
Pannini: "Kdo je živ z naděje, ten neztloustne."
Cinzano: no don Pedrosa žil asi v beznaději, protože byl strašně vypasenej z těch svejch dortíčků, však taky dostal infarkt Pannini: no buď to byl infarkt nebo ta kobliha s jahodovou polevou a drobením, co se mu zasekla v krku, vzpomínáš? Cinzano: jakbyne, vždyť ji tam měl zaseklou dva dny a když nám něco říkal, lítaly na všechny strany jahodový prskance s drobením Pannini: vidím to jak dneska, to byl celej on, ty jeho koblihy s drobením scéna 3 Cinzano: já sem nadělanej jak dort Pannini: tak to gratuluju Cinzano: myslíš že to může být nějakej druh humoru? Pannini: to bys měl vědět sám, víš že já se tomu co říkáš nesmál nikdy Cinzano: ale to nemyslím - myslím to, že tady pořád není Pannini: jo, to bude určitě nějakej druh humoru, takovej ten humor kdy se s někým domluvíš a pak se na to vykašleš, to je strašně nakažlivej humor Cinzano: no prosímtě ani mi nemluv, sem se od Paoly nakazil nějakým svinstvem Pannini: to nemohlo být od ní Cinzano: jakto? Pannini: bych to chytl taky Cinzano: ale my spolu nic neměli, i když si kolikrát nalíhal... Pannini: to je sice pravda, ale znáš Paolu, na tu kolikrát nemusíš ani nalíhat Cinzano: kolikrát? Pannini: 2x, maximálně 3x do týdne Cinzano: a nesvědí tě to při čůrání? Pannini: no teď si mě zaskočil, jak mám teď tu rybí dietu, tak sem nějakej dehydratovanej a už sem pár dnů nebyl, počkej, půjdu se podívat Cinzano: chceš něco podržet? Pannini: nenalíhej Cinzano: dobře Pannini: (jde se vyčůrat a přijde za ním Godot) Godote! Godot: čau chlapíku Pannini: nevidíš že čůrám? Godot: mám takovej vtip Pannini: tak mi ho řekneš potom (odchází Godot) Pannini: tak je to od Paoly, měl si pravdu Cinzano: co s tím budeme dělat? Pannini: já bych šel domů Cinzano: tak? Pannini: don Luciano už tu měl být dávno Cinzano: hele támhle někdo jde (přichází Godot) Pannini: no to sou k nám hosti Godot: čau chlapíci Cinzano: mladej pán Godot nám evidentně kyne samou nečinností Godot: mám jeden vtip Pannini: Godote, tentokrát máme my pro tebe jedno sicilský přísloví, "Kdo neupadne, nevstane"
(shodí na zem a zmlátí Godota) (odchází Godot) Pannini: myslíš že ještě přijde? Cinzano: jak ho znám, je tady za chvilku znova Pannini: myslím dona Luciana Cinzano: podle mě ne, já bych to zabalil Pannini: tak jo (zabalí se do papíru a odejdou) (ve tmě ze zánamu zní hlas dona Luciana) don Luciano: PUTTA! Dovró aspettare molto! Sě, sono don Luciano!