Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

bez názvu

14. 03. 2006
1
0
724
Autor
kaviarek

Když jsme si dali sbohem

tvé rty žadonily o návrat času

a ruce sápaly se mi po kůži

a oči plakaly a drásaly ze mne

poslední zbytky odvahy

a vlasy se leskly tak bezradně

až jsem se málem neubránil

ale zůstal jsem tvrdý

alespoň navenek

a třesouc se jsem vydechl

Ne! Dost! Fin!

A znovu ty oči

já uviděl v nich tolik velkolepých chvil

a tolik pádů a společných znovuzrození

a tolik úsměvů a slov co se jen šeptají

a v těch krásných rozmlžených očích

uviděl jsem své srdce jak krvácí

Však bylo jasno

náš sen neměl být dosněn

a já to věděl a byl tvrdý

a já to chtěl!

Ach jak málo nocí stačilo tvým očím

k vyschnutí

jak brzy našly si tvé ruce novou hruď

jak snadno teď šeptají tvé rty

jinému

co učily je mé rty znát

a jak moc teď mé srdce pláče

Umělo někdy tvé srdce tak plakat?


Nickyx
14. 03. 2006
Dát tip
tohle neznám, a přec to úplně cítím...Ouki ouki, *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru