les

Les kolem jen les šumí, ví,že tak jako on to jen málokdo umí. Z povzdálí pozoruje své stíny a poslouchá milenců v mechu šprýmy. Ach jo ,to zabolí, než nově udělané šrámy na duši i těle se zahojí. Ví to lépe než-li ty je tu déle než-li my. Pak přijde den.kdy kdosi rozhodne a les lidské technice lehce podlehne. Dřevo skřípe naříká pláč kůry jenom málo koho zajímá - ten pláč nikomu nic neříká! Velký strom kácí se k zemi co asi říci před pádem chce mi? Že zažil toho více než-li já? Že pláče jako malé dítě? Kolik viděl toho na tom svém místě? Asi toto chce všem sdělit avšak marně - živé dřevo začínají na plátky dělit. Kvůli pokroku,díky vědě, nikdo neuvědomí si co má vědět. Z živého stromku stává se bezmocný kmen a nevědomý dělník dává si po práci k párku křen! Dřevo žilo - nyní umírá naposledy dýchá,oči otvírá. Aby viděl svůj bývalý svět na jeho místě,přes betonovou hradbu jenom těžko zavoní nový květ - možná náhodou, klidnou pohodou, ale spíše ne tak končí jeden rašící les. Bohužel s vědomím , že po něm neštěkne jediný pes.

---