Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEchtrae Saol
16. 03. 2006
0
0
661
Autor
Timir
Echtrae Saol
2005
Vzpomínky Timira Buřiklece
paladina Astériova
Zmožen po své pouti dlouhé
zahlédl jsem krčmy jas.
Už dělí mne jen chvíle pouhé,
kdy nasytím se řádně zas.
Dunon je to jméno města,
které v cestě se mi objevilo.
Snad lidé zde jsou z dobrého těsta.
To náladu by mi vyspravilo,
Večer družná nálada
u ohně se rozproudila.
Cítím se jak za mlada.
Zas radost se ve mne probudila.
Možná je to dobré místo,
kde bych mohl nabrat síly.
Možná od zla je tu čisto.
Snad odpočinu si zde chvíli.
Však ráno horší probuzení.
Zdá se, že nějaké věci chybí.
Večer při svém posouzení
dopustil jsem se asi chyby.
Při mé procházce ranní
dívka se ke mne chce připojit.
Nejdříve ukazuje oči laní.
Však jen má krev ji může uspokojit.
A tak jak tam čas dále plynul,
měl jsem práce stále více.
By dobrý člověk nezahynul
a neuhasla žití svíce.
Lapci knihovnu vypálili.
Mnoho moudra za své vzalo.
Však daleko se nevzdálili.
Tak pochytat je, rychle se dalo.
Mnoho zla se tu vyskytuje.
Zaklínač upírce plány zkazí.
Však její duch nás navštěvuje.
Ten její dotek strašně mrazí.
Démon do města nám chodí,
když zabiješ ho, opět se vrátí.
Kde najít něco co mu škodí?
Co na zemi bytí jeho zkrátí?
Na hradě zas najdu stráž,
jenž prý slouží města pánu.
Na první pohled však poznáš,
že zaslouží si mečem ránu.
Neb víc jak třicet kostlivců
tu stráž na hradě tvoří.
Byť nadávají mi do horlivců.
Mé síly jim už kosti boří.
Pak poklad lapků jsme hledali.
Díky němu jsem posvačil.
Na další průzkum jsme se dali.
Neb jen na pár jídel poklad stačil.
Tak narazil jsem při průzkumu
na mocnou bránu, pod zem jdoucí.
A mnoho času při výzkumu
padlo na hádanky nás matoucí.
Další den nás vyrušily
ghůlové a kočkomůry.
Však brzy jsme je vyřešili.
Pomoc nemusela přijít shůry.
Pak tu bránu jsme otevřeli
a do tmy pod zem se vydali.
Div že jsme tam neumřeli.
Těch pastí co jsme tam poznali.
Závaly, průrvy, těžký vzduch
kapání vody nás uvítalo.
Aspoň tam nebyl žádný duch.
Nic nebezpečného tam nelítalo.
Na konci pak stroj je zvláštní
a v křišťálu moudré disky.
Ti jimž hádanky jsou vášní.
Napětím už špoulí pysky.
Země, oheň, vítr, voda
ty ten přístroj rozchodí.
Není to žádná náhoda.
Disky zvuk stroje osvobodí.
Pro vítr my zafoukáme.
Země kolem všude dosti.
Oheň ten my také máme.
Však voda chybí k naší zlosti.
Však Engeor ten magic chytrý,
se do přístroje vymočí.
Asi však nebyl příliš bystrý.
Svým činem bohy osočí.
Tak disky moudé sice máme.
Přehrát je však neumíme.
Že máme problém hned poznáme.
Až do města se navrátíme.
Voda naše k žití nutná
voní, chutná jako moč.
Správa je to velmi smutná.
Bohové se zlobí. Proč?
Teď už všichni dobře víme.
To město bohů my jsme našli.
A močí přístroj znesvětíme.
Na bohy se nevykašli.
Velké bylo lidí lkání.
Bohy udobřit jsme chtěli.
Tak dali jsme se na pokání
a modlitby a písně pěli.
Voda už je zase čistá.
Však zlo zde stále neubývá.
Ruka vraha ta je jistá.
Mrtvých lidí těch přibývá.
Šílená kněžka boha mrtvých.
Pana Aku zabít chtěla.
Je mnoho nebezpečí nových.
Ještě štěstí, že neuspěla.
Oživlá socha jenž ze žuly jest.
Démoni jenž pohledem tě uspí.
Zlo má velmi mnoho cest.
A čert ten nikdy nespí.
Tak opouštím ten temný kraj.
Kde zlo snad nemá konce.
Na cestu muziko mi hraj.
A ne umíráčku zvonce.