Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBrána Světů
16. 03. 2006
0
0
526
Autor
Timir
Brána Světů
2005
Vzpomínky vévody
Ithryna Drtikosta Forostarského
Koukám na město hořící.
Přišel čas domov opustit.
Tam plameny jsou pálící.
Jaks to mohl Bože dopustit?
Kde se tady vzali?
Ty velké skřetů hordy.
Dnes jsme jim nedali
přes ty jejich mordy.
Tak rychlím krokem odcházíme.
Za zády trosky plné skřetů.
Snad ten problém vyřešíme,
jenž se zove Brána světů.
Jen já, kapitán a mladý barbar
cestu do bezpečí hledáme.
Krví potřísněný máme tabar.
My se nikdy snadno nevzdáme.
Najednou nám v cestě stojí
jedna malá usedlost.
Toť místo, kde si rány hojí,
další lidé v nichž dřímá zlost.
Zde musel jsem ty lidi stmelit.
Neb v jednotě je síla.
Zlo mezi námi poodhalit.
A překazit zrádců díla.
Nemrtví, mor a temné kletby
statek tento zamořují.
jsou tu mnohé od zla setby,
jenž dobré lidi ohrožují.
Skřeti strážní hlásku obsadili.
Vlci v nás v noci vidí jídlo.
Tak jsme se spolu poradili.
Jak máme bránit toto sídlo.
Ghůlové a upír jsou polapení.
Je z nich prach, v této době.
A nekromanti odhaleni.
Už odpočívají v klidu v hrobě.
Mor jsme všechen vyléčili.
s trpaslíky plácli jsme si.
Ti skřety z hlásky vytlačili.
A řekli nám jak vedeme si.
Neb ve znalosti se síla skrývá.
Brána je teď vyřazena.
Více oblud nepřibývá.
Tak musí zůstat uzavřena.
Po usilovném pátrání
jsme našli kámen, co bráně vládne
a po chvíli váhání...
Ten do zlých rukou už nepadne.
Neb Asperovi dali jsme ho.
Co mezi námi, jako člověk chodil.
Když odhalili jsme my jeho.
Toho co jako drak se kdysi zrodil.
Pak píšu zprávu svému králi.
Ať vojska se šikují.
Neb došli zprávy jichž jsme se báli.
Jenž těžké boje slibují.
Že tři démoni prošli branou,
ještě než se zhroutila.
Špatné časy nepřestanou.
Neb i klíčníka pustila.
Musíme brzy zlo to pobít.
Než novou bránu postaví.
Svoji zemi znovu dobýt.
Snad vojsko démony zastaví.
A tak v té strážné hlásce
čekáme až vojsko dorazí.
A sníme o veliké lásce
a o době, kdy v zádech nemrazí.
Ještě jedno velké zlo
svoji masku odhalilo.
Náš lovčí vrhá své kouzlo.
On je lich a to nás popudilo.
Svoje stvůry na mne poslal.
Před zrakem kouzly chráněné.
Snažil se aby mne dostal.
Však ty už se válí zraněné.
Byť kouzla má mi láme, ruší.
Mou hlavní zbraní je můj meč.
Ten rychle stvůry jeho zruší.
Čas udělat na liche zteč.
Sic liche zabít schopen nejsem,
alespoň se odhalil.
Teď musí bloudit jen sám lesem.
Snad jsem ho trochu zpomalil.
Tímto dnešní příběh končím.
Co je dál, to se teprve uvidí.
K Forostaru se čelem točím.
A klidným časům závidím.