Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBitva o brod
16. 03. 2006
0
0
608
Autor
Timir
Bitva o brod
Zbořený Kostelec 2005
Tak si v trávě sedíme.
V botách nám všem voda čvachtá.
Na druhý břeh hledíme.
A brnění nám pěkně řachtá,
když ze země se zvedáme.
Zdá se, že se něco děje.
My překvapit se nedáme.
Kdopak to tam píseň pěje?
To sedláci táhnou z polí.
Prý pochodují na hory.
Každý kolem mává holí.
O Bohu vedou hovory.
Že se blíží konec světa.
Král, že umřel bez dědice.
Leká je moc tahle věta
Tak opírají se o sudlice.
Ejhle co to. Kdos je honí.
Kdo troufá si to na sedláky.
Není vidět žádných koní.
Asi se jedná o žoldáky.
Jenž Štemberkovu vlajku nesou.
Nastal čas si promluvit.
Chvíli tak zbraněmi třesou.
Pak nejde už se omluvit.
Jedná se o zneuctění
jejich symbolu svatého.
V sedlácích už krev se pění.
Běží do boje lítého.
Zdá se že je odnaučí
jejich víru znevažovat.
Však jen zlost jim úspěch nezaručí
Časem začíná převažovat.
Lepší zbroj a lepší výcvik
žoldnéřské té kompanie.
Utvořte klín. Zazněl výkřik.
A už sedlákům hrana bije.
Tak přes řeku utíkají.
Už Sázava je objímá.
Však spásu vodou nezískají.
Velký strach je nyní jímá.
Teď přišel ten pravý čas,
kdy my, co by hradní posádka,
smočíme své boty zas.
Sedlákům podržíme zadní vrátka.
Už voda do pasu nás chladí.
S meči v řece balancujem.
Kameny na dně trochu vadí,
ale konečně si zabojujem.
V půli řeky střetli jsme se.
Nepřátele řádně bijme.
Nad bojištěm hluk se nese
Vody moc se nenapijme.
Štemberci už zpět se brodí.
Opouštějí řeku rudou.
S námi dobře nepochodí.
Jen pro pláč jim oči zbudou.
A vida kdo to ještě přišel.
Svým dělem schrumáž rozrazil.
Žoldnéřům tak čas nadešel.
Když z Týnce oddíl dorazil.
Teď nejsou schopni břeh ubránit
a my lezeme z vody ven.
Jak jenom moci se zachránit.
Říká si žoldnéř tento den.
Proti sobě voje stojí.
Všichni pěkně seřazeni.
Štemberk klopí vlajku svojí.
Ví že už jsou poraženi.
Však sedlák nezná slitování.
Stále je v něm příliš hněvu.
Tak není konec bojování.
Není čas se oddat zpěvu
A tak dále hlavy bijem.
Dokud nepřítel tam stojí.
Mečem sudlicí či kyjem
bušíme do jejich zbrojí.
Až už nezbyl ani jeden.
Teprve pak boj utichnul.
Že krutý boj dnes byl sveden,
Bůh si asi povzdychnul.
Naštěstí už pryč je doba,
kdy bitva byla skutečná.
Kdy zvítězila lidská zloba
a smrt byla zbytečná.
A tak mohou všichni slavit.
Z života se radovat.
Vesele se spolu bavit.
Zážitky si sdělovat.