Zcestná úvaha

Před asi dvanácti lety se odehrálo toto malé drama.

Seděl jsem v první lavici a čmáral si klikyháky do poznámkového bloku. U tabule stál silnější mužík s bradkou a tlustými brýlemi. Vysvětloval funkci tranzistoru a skrze své tlusté čočky zíral do prázdna. Najednou se jeho pohled zastavil na Davidovi. David spokojeně seděl, cucal bombón a občas zeširoka zívl. Profesor se zarazil v polovině věty a do ticha spící učebny pronesl : "Broži, ten bonbón vám zarazím do ucha !" Okamžitě mi má představivist v barvách vykreslila Davida s bonbónem v uchu. Stěží jsem potlačil úsměv. Profesor dál vysvětloval tranzistor a David dál zíval. Bonbón ležel smutně na dně odpadkového koše spolu s igelitovým pytlíkem a kusem rohlíku. Je mu tam nejspíš smutno, pomyslel jsem si. Vytáhl jsem z kapsy karamelu a nenápadně ji obloukem hodil do koše. Alespoň tam bonbón bude mít společnost. O pauze se půjdu podívat jak se ti dva spolu spřátelili. jenom nevím, co z toho vzejde. jestli malá karamelka, nebo bonbónek. ?

---