Nedělní podvečer

Nedělní podvečer,stíny jsou skutečné.Promarním

tuhle chvíli,sám v sobě a netečně.Příhlížím rozmaru,

rudého slunce snít,dívám se nahoru,proč vlastně tady být.

Nedělní podvečer stíny se táhnou dál.Kdosi mi dávno už

iluze rozmetal.Sám v sobě usínám,srdce senezlobí,s oblohou

povídám ten příběh,růžoví.

Myšlenky nechávám utíkat nahoru,nechám spát otázky a slzy pospolu.

Když se čas zastaví,nehledáš kam dál jít.Obzor neprozradí,nesmíš na měsíc výt.

Nedělní podvečer,nechávám plynout svět.Pro tenhle okamžik, nestačí oněmnět.

Stíny už odchází,asi se úzkostí,propadli do hlubin,té naší marnosti.