Touha a nesmělost

Sedm rudých růží, dvě sklenky a prázdná láhev od vína.
Sladké tóny z gramofonu vzývají k tanci touhu a nesmělost.
Svůdné pohledy, několik letmých doteků a žár valící se do klína,
jsou němá slova touhy, kterých není nikdy dost.

Zrychlený dech a srdce bijící na poplach v záplavě vzrušení,
šaty ztrácí svou podstatu, coby podzimní listí padající k zemi.
Bouře plná polibků a nespoutaná touha tu nesmělost v zvíře promění
a poté co svět světem, již v světě krásnějších chvil, ba i okamžiků není.

Sténáním se prolíná úpění starého dřevěného baldachýnu,
milostná symfonie rozléhá se otevřenými okny do klidné noci.
Plamen svíce zjevil na zdi tu vzrušující hru mihotajícich se stínů,
to dva milenci spolu chtějí spalující vášeň v těle přemoci.

Ona plna touhy a on nesmělý... BYL...